| Modrá proklamace
Nejmilejší úsměv na oči
no a tím to končí jako začíná
modrou proklamací poslaných pohledů
tiše vnímá a ukrývá
trochu nejistoty z ranních zpráv
jako se blýská, zatím nehřímá
do ucha mě potom líbá
obavy odmítá
Tvůj úsměv to byl, trochu jsem pochopil
pak ještě jeden a ukázal mi cestu
a ten, který chtěl, aby mě ovládal
křikl za mnou slova plná starostí
kam si myslíš, že tvý cesty jdou
nejsou naše, přivedou tě na scestí
sám zapomněl si všimnout
že ve své ruce držím tvou
Uvěříme-li téhle minutě
pak naše budoucnost bude skvělá
chytneme se spolu do dvojic
a naši přítomnost nelze ignorovat
připravte se, že se budem ptát
po smyslu věcí, které všechno ničí
to ráno bude stejné
jen ta vůle bude znát
|
