| Obrázek slunce
Šel jen tak po chodníku
a vrážel do lidí
zkoušel se nebe na slunce ptát
a hledal holku, co mraky nevidí
co se slunci podobá
Neměl nic a chtěl jí dát všechno
neměl štěstí, uměl se smát
uviděl v kaluži obrázek slunce
byla to její tvář
Znala svůj svět a nebyl celý
a taky poznala, že bolí mít rád
a tak se bála podat mu ruku
a tak se bála jít o kus dál
Vždyť o kus dál špalíry bezprizorných
ty měly všechno, neuměly se smát
nevěřily ničemu a nic neuznávaly
bylo jim jedno, co bude dál
A cestu k nim nikdo si nenašel
my jsme tady, vy zůstaňte tam
a kdo je vinen, žádný se nezeptal
soudce tu není, plný je sál
On tam stál a bylo jich hodně
zkoušel jim říct, žít není jen brát
ale byl sám a slunce už nehřálo
pak ve své ucítil její dlaň
|
