Jakub Noha Band logoTexty písní


Popelka jde na ples
Kde je ten ráj...
Tady někde
NA PRAHU!
RYBA nebo PTÁK (nebo jiné zvíře)


I. Prolog
II. Až k nám někdy přijdete
III. Ty náš starý otče vlasti
IV. S korunky panenky Marie
V. Pouliční blázen
VI. Děvčata, děvčata
VII. Don Juan (Nadzemský tvor)
VIII. Co nám kdy kdo
IX. 300 až 400 let
X. Popel & prach
XI. Proč jen tak tiše spíš
XII. Padla, tak si hoví
XIII. Slavný český sbor
XIV. Potkáme se s potkany (Nadzemský tvor)
XV. Josef Jiří Kolár (Sláva, sláva)
XVI. Nadzemský tvor
XVII. Hornoměcholupská
XVIII. Poslední zálesák
XIX. Tím naším městem protéká řeka
XXI. Epilog

XIX. Tím naším městem protéká řeka


Císařovně Josefíně dělali jsme randál, Franta hrál na flíglhornu,
Franta hrál na flíglhornu, já zase na cimbál...
tím naším městem protéká
řeka a na té řece je několik ostrovů, jeden z těch ostrovů je od pevniny
oddělený úzkým, prudce však tekoucím ramenem, které jakoby vyvěrá z podzemí.
Na tom ostrově je trávník se stromy. Na jednom jeho konci stával prastarý
secesní záchůdek, na druhém stojí bílý dívčí akt s věnečkem na hlavě. Holka
ale stojí zády k řece, takže nevidí nábřeží na protějším břehu, nevidí
honosný dům tam u mostu, nevidí, jak se tam hřmootně jezdí kolem něj, může
nanejvýš slyšet hudbu smíchanou z hukotu jezu a dopravního dunění. Ale
my můžeme vidět i slyšet! Kdyby tam ještě stál ten záchůdek, joj to bychom
se pokoukali na vyryté sprosté obrázky, přečetli bychom si průpovídky a
vzkazy a získali telefonní čísla těchhle sexuálních lidí: volej kdykoli!
I v noci! To všechno odměnou za hukot jezu, za hlomoz vozů, za dunění kol
a kolejnic, za křik ptáků, za pištění z pískoviště... A teď si zajděme
k mlýnu, tam byly křídou na zdi napsány, že prej: - přáníčka, - tužbičky,
- vířičky, - nadějičky, byly. Byly. Byly. A teď? - Grafiti - tti - ti...


Zpět