Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Chtít chytit vítr
   Chór
   Chelsea Hotel

Chór


Možná se vytratil jako panáček z těsta
napsal že napíše někdy později
všechny zdi a temné věže města
se zachvěly v průvanu
On našel - já ztratil naději


Proradná svoboda - bílý kus chleba
smíchaného s hlínou pískem a se solí
Mohla být milenka nevěsta i žena
v libovolné náruči mne anebo tebe - kohokoli


Stáli jsme na nádraží mávali za ním
kapesníky slzí marně do tmy
dávali mu do pasu desítku cigaret
kapesní atlas a flašku rumu z Kotvy


Někdo z vás si možná ani nevšiml
odchází někdo koho měl kdysi rád
chodíval s námi do kina Klub na pivo na gympl
Najednou je a není - emigrant


Nemůžu mlčet ani řvát
to jenom utichá jeden hlas ve mně
častokrát si ten kdo odsud utíká
bere sebou na cestu poslední kousek mé země


Jako sochy v sobě neseme kusy bídy
na naší temné cestě Galilejí
vídáme se stokrát denně - a naráz nikdy
a kapky deště nelítostně zabíjejí


Měl smutný hlas a hrál tak prostě
potkal jsem ho kdysi dávno před léty
pod sochou Krista hrál ďáblu na Karlově mostě
- já to mám za sebou na řadě jsi teď ty
Vinu má každý - jsme všichni vězni
Proč lidi mizí jako sníh z hor?
Bloudíme kolem sebe... obvinění z vraždy
Proč nikde nezazní husitský chór?


1983


Kdysi jsme si kradli rýmy: já vyl vždycky o krok vpředu, Vlasta šel víc do hloubky. Věděl jsem, že je na dně. Viděl jsem ho zničeného v metru, stěží mě poznával, nechtěl mluvit, možná ho vidím naposled, blesklo mi. Netušil jsem, že jsme byli obětí vnitrácké akce Asanace, systematického nátlaku na nepohodlné. Cíl: emigrace. Cítím směs studu i zadostiučinění, že jsem jediný zůstal. Za jakou cenu? Nestáhl jsem se do lyrické ulity, nezatáhl až příliš zuby? Chárónova píseň , překročení vod zapomnění. Publikum ji vnímalo jako demonstraci sounáležitosti. Já jako memento, přijetí svého místa v řadě, poslední příležitost získat protilátky.


Hlavnístránka