Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Dvě cesty pro jednu nohu
   Domilováno I
   Daleko, blízko...
   Dva malí kapitáni
   Drobné lži
   Dětská křížová výprava
do zaslíbené země

   Dlažební kámen
   Dezertér
   Dobrodruh
   Díky Bohu
   Domilováno II
   Dělník blues
   Dvě mokré klády
   Dojemné?

Dezertér


Z nebe padaly hvězdy
svítily komety s rozpuštěnými vlasy
ztracené ve vlnách zralého obilí
a v tichu doznívala píseň hanby


Do noci duní vlak cínových vojáčků
jeden skrývá v torně svoji hračku
litinová kola zatloukají strach do tmy
válka k nim mluví lákavými slovy:
Padneme my - anebo oni? Já... já... já!
Hned - nebo až poslední den války? Kdoví!
Polibky střel - sladké trny ostružin
šílí touhou po mladém hrdinovi


Jen jeden se podíval do nebe
a pak se rychle zvednul
jen jednu hvězdu si na pouti vystřelil
skočil pod kola vlaku - a padal jako kámen ve snu ke dnu
A z nebe kam poslepu sáh'
než stačil zahodit rezavý kvér
skanula jako slza jeho zlá hvězda
na hrob v poli kde leží beze jména dezertér


1984


Nejhrůznější slovo dvacátého století... transport. Dalo se z rozjetého vlaku genocidy vyskočit? Co bych dělal já, pacifista? Téma se mi vracelo ve snech. Písně o vlacích a dezertérech patří k trampské romantice. Mně sugerují vlaky a koleje okupaci, násilí, transporty do ráje. Vyšel jsem ze zvukomalby pražců a kymácení vlaku, pouťové představy střelnice, barvotiskového příběhu. Zlá hvězda Pelyněk a komety svítících střel jsou rekvizity, vypůjčené z evangelií a ruských filmů.


Hlavnístránka