Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Dvě cesty pro jednu nohu
   Domilováno I
   Daleko, blízko...
   Dva malí kapitáni
   Drobné lži
   Dětská křížová výprava
do zaslíbené země

   Dlažební kámen
   Dezertér
   Dobrodruh
   Díky Bohu
   Domilováno II
   Dělník blues
   Dvě mokré klády
   Dojemné?

Dva malí kapitáni


Kdysi jsme byli dva malí kapitáni
s kyblíčky na stejném pískovišti
a byli stejně malí cvrnkali do důlku kuličky
stále tehdy větší vedle mne
hrabičky na písek to byla tenkrát tvoje puška
a já se koukal chvíli do stromů a chvíli do země
jak letí čmelák jak voní bez jak mateřídouška?
Na slepou bábu na honěnou vybíjenou
na fotbal a zlatý poklad a taky na fanty
a ze všeho nejvíc jsme si hráli na lapky a na četníky
a tys byl vždycky zbojník s čelenkou s diamanty
a desetníky byly naše dukáty
volal jsi na mně a já se za tebou hnal jako vítr za ozvěnou
a bál se tě - už tehdy jsi byl velký
silný svatý - a já nic - malý četník
Četli jsme Lovce mamutů kopali jámy do země
a vyhlíželi učitelky
zkoušeli lízat plastelínu
žvýkali smůlu s medem měnili sirky za pastelky
a tys mě jako trávil jedem a potom křičel: Juden raus!
a já se musel plazit u tvých nohou a polykat hlínu
Pak nás do školy vodila tvoje hodná máma
já seděl vzadu a ty v první lavici
byls tehdy spravedlnost sama
malý zázračný Mozart skloněný ledabyle nad početnicí
Jednou s mi ukrad sběr a potom novou gumu se slonem
jedli jsme obědy v družině společnou lžící
koukali se mezi chleby co budeme mít k svačině
a sbírku ptačích per měli schovanou pod lavicí
a mlátili holky penálem
Kolikrát jsem byl po škole a vždycky kvůli tobě
a musel chodit domů se školnicí
ty ses mi smál: hele ho kluka on se sám jít bojí
a odpoledne den co den jsme vyjížděli
na dámských kolech do ZOO v Tróji
ať bylo hezky nebo ne a v kterékoliv roční době
To byla doba velkých přání a já si přál být tenký jako dopis
abych se vešel do obálky a moh zadarmo cestovat
tys chtěl mít revolver a tajný inkoust a tajné poslání
aby už na světě nikdy nebyly války -
- a za to bys byl ochoten jít bojovat
Chodil jsi s houslemi pod bradou a učil mě zpívat hymnu
bylo ti strašnou záhadou že v šestce nejsem v pionýru
a já se styděl prozradit že v neděli chodívám do kostela
jednou jsem tě tam tajně vzal štěrkal jsi kasičkou v podpaží
a ruka andělíčka se naprázdno chvěla
Koupil jsi první láhev
a plaval jako zátka na vrcholu blaha
a já se za nás za oba dva dvojnásobně styděl
očumovali jsme výklady - velký svět malá Praha
a já tě současně zbožňoval i nenáviděl
Stáhli jsme rolety záclony a žaluzie
ty ses bál že nás někdo z výšky vidí
dělili se po zbojnicku - ať žije kdo pije
bůh je jenom výmysl zlých lidí
Byli jsme naivní a roztomilí jako slunečnice z mávátek
a tys řek: pojď k nám schůzky jsou každý druhý pátek
a do kostela můžeš tajně chodit taky
učil jsi mě vázat potmě pionýrský šátek
a hrát si na Čeku a na kulaky
Když tě nechali rupnout z matiky
brečel jsem s tebou a dělal schválně do sešitu kaňky
o rok později jsme dostali první hodinky
a před zrcadlem trénovali tvrdé pohledy sedmi statečných
na naše první fotky do občanky
Na to si pamatuji jak jsme si byli vším
ty jako já já jako ty měli jsme stejnou dětskou lásku
a když jsi dneska večer přišel něčemu nerozumím
proč se mě bojíš proč klopíš oči proč neslyšíš mou otázku?
Až všichni odejdou
zašlápneš právě zapálenou fasovanou ameriku
vzdychneš a v pozoru se budeš hlásit cizím jménem do služby
Chtěl jsi být alespoň na dvě hodiny zase stejný jako my
kamaráde v batikovaném triku
a právě podle toho jsem tě poznal
Prosím tě odpusť mi


1973


Hlavnístránka