Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Imagena
   Inkoustovou tužkou v památníku
   Internát
   Iluze
   Intuice ženy

Internát


Objevila se v dívčím pokoji skromně jako stín
prozradila ji tichá vůně kopretin
pověsila svůj černý plášť do vzduchu
sedla si na zem a vzala mě za ruku
Stuhou do vlasů svázala svůj stín ve výklenku
a pod polštář si schovala bílou halenku
zívla a rozvázala si tkaničky
které jí k tělu poutaly dětské šatičky
pod postýlku si úhledně srovnala botičky
vedle mne sobě pod hlavu si položila sukničku
zvedla ruce a vítr jí odnesl spodničku
Do okna nahlédl v běhu večer a smrákání
zbledla a celá zbělela mým hledáním
Zdálo se mi že s ní vstupuji do řeky
a voda se vlní našimi dotyky
Vynořila se ze tmy jako svítání
jasná a klidná nade mnou se naklání
zvedá ruce a vítr jí přináší spodničku
natáhne ruku a tma jí podává sukničku
ze židle sundává růžovou halenku
vlasy si zaváže stuhou z výklenku
rovnám jí botky a utáhnu tkaničky
zavírám oči když dlouho hledá šatičky
vstává ze země a pouští moji ruku
černý plášť jí obléká vítr ze vzduchu
mizí z mého pokoje tiše jako stín
zůstává po ní skromná vůně
a den z kopretin


1970


Hlavnístránka