Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Jidášské Vánoce
   Jídlo přes ulici
   Jeho dílo ještě žije
   Joe Dvojtečka
   Jako kdysi ty

Joe Dvojtečka


Tohle je story vandráka
co čenžoval chlast a saxofon
a nebejt tý ženský prokletý Anděly
nezahrál nikdy ani tón
Protože na chlast nezbylo
vzal jednou nástroj rovnou do huby
a že se mu to hned na poprvé líbilo
vykop tu megeru Andělu
a zabouch se místo ní do hudby
Přišel do našeho městečka
z jinýho vo fous k západu
pro nás byl Joe Dvojtečka
hlavu měl plnou nápadů
Nejdřív ho skásla divoká holka hill-billy
muzika silná jako štamprle
jeho laufy se všem líbily
drásal si rty plátkem hluboko do krve
Do všech lokálů kam Joe jednou pách
se za ním táhli štamgasti
uměl hrát na všechno na co sáh
po kšeftu Joe všechny pohostí
Pak jednou přišel kapelník
velkýho big bandu
a dal mu noty na pultík
Joe povídá šéfe to nesvedu
Kapela se smála šéf šel do vejvrtky
a Joe je dostal do varu
buzeranti obsadili veřejný záchodky
Joe hrál všechno podle ovaru
Večer co večer hrával pak Joe z hlavy
všechno co měli vostatní hráči napsaný
nesáh si vod tý doby po láhvi
a všichni kolem byli věčně nadraný
Žena z něj prachy tahala
Joe je měl ve futru zašitý
a celá kapela mu vykala
a sály byly nabitý
Potom se Joe dal s módou na jazz rock
pálila za ním celá Nebraska
válel ploužáky i láflinoviny krok sun krok
a všichni tančili s Mladým světem v texaskách
Každej chtěl válet jako Joe Dvojtečka
šmíráci prodávali jeho vodvazy
a Joe si koupil Rollse s motorem z embéčka
kašlal na konkurenci a podrazy
Šmíráci sestavili super dupr kvalifikační komisi
opruzáci ekzémy jaký neviděl svět
ti na něj hulákali dury-molly fis-cisy
a chudák Joe to zahrát nedoved
Docent Skála už chystá kyblíky
na Apolince u Myslivečka
zpátky mezi alkoholiky
jde boží člověk Joe Dvojtečka
Těm pod drnem bejvá veselo
těm nahoře zase do pláče
nevím jak vám ale mně se strašně zachtělo
na flašku rumu a venkovský koláče


1977


Písničkář je vypravěč příběhů, Homér našeho století. Trochu slepě přehání, prodlužuje děj, heroizuje slabé a chybující, váží si nepřátel a jejich úskoků-nakonec on přímo nebojuje, jenom podává zprávu o boji jiných. Zloba, netalent a zášť jsou stálým a vděčným pozadím malých Maroldových panorám, kde plastická skutečná postava přechází do ploché, namalované pózy. Úkolem zpěváka je pak přesvědčit posluchače, že ten křiklavě načmáraný stín je pravější, nežli skutečnost. Anebo prozaičtěji: v Čundrgrundu to bez tekuté hole nešlo, a tohle všichni hráli rádi, i když už nezbylo ani na dně, ani dech mrtvé milenky.


Hlavnístránka