Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Kristovy roky
   K pětadvaceti
   Kde? Kdy? Já a ty
   Karyatidy
   Kejklíři
   Konec experimentu
   Kytice času
   Klaun Honza smutné postavy
   Kámen mudrců
   Kocovina
   Kopie klíčů
   Kápě dýka a plášť
   Kolumbiana
   Korálky
   Klubíčko s červenou nití
   Kukluxklan a kostel
   Každý večer
   Královna noci
   Kazipich
   Kámen a strom
   Kus dřeva v ruce
   Kdo jste?
   Kurva hlad
   Kecy

Kámen a strom


Semínko dlouho plachtilo vzduchem
než dopadlo pod kámen u cesty
Bolest mu otupila smysly
strom je hladil kořeny
a kámen snil o lehkých ženách
a semínko v listí jeho váhou vadlo
A kámen chtěl být stromem
zvědavě zvedal větve dlaní k očím
voněl krví mízou a mlékem
slunce dopadlo za obzor za lesem
rolníci o něj brousili
kosy nože sekery a pily
Bezvládně ležel obličejem dolů
dámy mechu ho skrývaly rozpuštěnými vlasy
zpívaly tak teskně písně ženců
kosy podtínaly klasy
a kámen chtěl být rosou mezi drahokamy
alespoň odleskem jejich krásy
Mráz mu hloubil vrásky
sníh tál voda kámen podemlela
havran mu vykloval obě oči
chtěl být mrtvým ptákem
dívkou která dotančila
obrázkem na talíři džbánkem
Kámen zpíval touhou
otevíral nazmar rybí ústa
obrůstal mechem a plísní
omýval se v dešti
strom ho hladil kořeny
prosil aby zůstal
a semínko vzdychalo bolestí protože mu stínil
Po poli šli dva sochaři
hledali dobré dřevo
usedli znaveni na zem
hleděli stromům do tváří
kameny sténaly dívčím hlasem
a semínko s úlevou vyklíčilo
Hledali dřevo a vybrali si kámen
hladký a oblý jako nahé tělo
Psali po něm uhly tesali ho dláty
smáli se a vzpomínali na kdysi
kámen klíčil dívčími obrysy
úlomky padaly na zem
polykaly kusy hluku
A stromy za okem mu podávaly ruku


1976


Hlavnístránka