Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Kristovy roky
   K pětadvaceti
   Kde? Kdy? Já a ty
   Karyatidy
   Kejklíři
   Konec experimentu
   Kytice času
   Klaun Honza smutné postavy
   Kámen mudrců
   Kocovina
   Kopie klíčů
   Kápě dýka a plášť
   Kolumbiana
   Korálky
   Klubíčko s červenou nití
   Kukluxklan a kostel
   Každý večer
   Královna noci
   Kazipich
   Kámen a strom
   Kus dřeva v ruce
   Kdo jste?
   Kurva hlad
   Kecy

Kápě dýka a plášť


Telefonem linky důvěry
se nedá nikam dovolat
ve jménu víry mizí pověry
Kupředu levá čelem vzad a stát!
Zaprotokolovat zaprotokolovat zaprotokolovat


Po nás dvou tu zbude pár písniček
a víc nic - léta odejdou
skončí splínem jak ROH večírek
s necudnými dotyky pod plynovou lucernou


Dvojsmyslné hry nehrajete
na to máte malý byt
utajené číslo nevěry nenajdete
ve chvíli kdy by mohla (a musí) být
Vaše dcera si pouští z pásku
obehrané písničky z Londýna
a zmizí někam navždycky
i s botou Dlouhého Blondýna


Na klice teplé jejím dotykem
se zmítá vzkaz vašeho syna: Chci být sám!
slogan končí dlouhým polibkem
a kytkou růží mladým maminkám


Přejí si nemít adresu
být kdekoli kde nejste vy
Do luk a strání do lesů
odhazují minulost tak jako vy konzervy
Ne nejsou jiní hrají na kytaru
kašlou na to zač jste vy bojovali
Metály zastaví do bazaru
z pomsty jak jste je vychovali


V kapse výjezdní doložku
necítí vůbec nic lásku ani zášť
To jenom v davu obléknou škrabošku
kápi dýku a plášť


1975


Píseň jako soukromá linka důvěry. Obíhaly fantastické historky: ministr vnitra má hipísáckou dceru. A předseda SSM byl prý mánička. Cítil jsem se nesvůj ve vlastním ghettu, kde jsem nemohl nebýt ten nejlepší, nejmravnější, nejzásadovější. Jak žijí ti za zdí, kam směřují, co je trápí? Zachtělo se mi aspoň jednu oslovit ty, kteří škodí. Se zlovolnou nevolí jsem zpíval o dětech, které třeba chtěly-ale nemohly být jako my. Malé soukromé revolty se odehrávaly v anonymitě davu udavačů.


Hlavnístránka