Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Kukluxklan a kostel
   Kytice času
   Každý večer
   Kejklíři
   K pětadvaceti
   Korálky
   Konec experimentu
   Kecy
   Kus dřeva v ruce
   Kazipich
   Kápě dýka a plášť
   Karyatidy
   Kámen a strom
   Kdo jste?
   Kocovina
   Klubíčko s červenou nití
   Kámen mudrců
   Kristovy roky
   Kurva hlad
   Kolumbiana
   Kde? Kdy? Já a ty
   Královna noci
   Kopie klíčů
   Klaun Honza smutné postavy

Každý večer


Zprvu k ní mluvil něžnou řečí pátků
chodila kolem nevšímavě
tak pohledy svlékal každou
Vodíval ji krajinami nevěry
s rybníky za soumraku
a každý večer končil
malou dojemnou sebevraždou


Kopala keckami do zdí katedrály
zraňoval ji chlad kamení které nic -
jenom tisíc let krásně mlčí a stojí
sochy martyrů se z mostů vlídně usmívaly
dívali se na ně
jakoby tajně milovali podobojí
bál se bál se že se o ni bojí


Sledovali v Intervizi
chytání divokých vůní orchidejí
neubránil ji dojmu že jedna z klecí
je nachystána pro ni
odcházela mu z náruče nezávazně
jako dítě do kina
nezletilá bohyně s ustaranou tváří stařeny
zrcadlo poslušně měnilo barvy hráčům
karet nebo domina
pavouček ukápl jako slza ze stěny
- bál se že se o ni bojí


Ukládali pokradmu viděné podobenky samoty
až na dno nepaměti
a oba v sobě naráz zabili
své nikdy nenarozené děti


Ona rty o zeď
ústy rozpraskanými ranním mrazem
on ve studené koupelně trapným
pádem teplé kapky na zem


Doufali dál že je osudy
nudných manželství jiných
jaksi minou
a každý večer začínal a končil
malou dojemnou kocovinou


1978


Krize manželství začínají den po svatební noci. Nebo den před ní. Plíživě podlý a nechutný pád do stereotypu. Fascinující iluze plná krásných slov, kterými se spoutáváme.


Hlavnístránka