Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Kristovy roky
   K pětadvaceti
   Kde? Kdy? Já a ty
   Karyatidy
   Kejklíři
   Konec experimentu
   Kytice času
   Klaun Honza smutné postavy
   Kámen mudrců
   Kocovina
   Kopie klíčů
   Kápě dýka a plášť
   Kolumbiana
   Korálky
   Klubíčko s červenou nití
   Kukluxklan a kostel
   Každý večer
   Královna noci
   Kazipich
   Kámen a strom
   Kus dřeva v ruce
   Kdo jste?
   Kurva hlad
   Kecy

Kus dřeva v ruce


Díval jsem se k ránu zblízka do zrcadla
a nepoznal sám sebe
Nálada zvadla
Někdo se na mě ustrašeně díval z nebe
byl starý a neměl kam jít
Za ním hrálo cizí TV hymnu
a v plápolání vlajky blikal cizí byt


Sklonil jsem hlavu níž a políbil sklo
Bylo laskavé a zlé - studilo
Lákal jsem svůj obraz blíž a blíž
Má dcera se pohnula v postýlce:
Táto pracuješ nebo spíš?


Sedla si mi na klín a já slyšel zvonit zvony
nad námi létali papíroví andělé
svítalo a ptáci zpívali halabala ve křoví
do větru ospalé neděle


Vznášeli se na perutích mé písně
která sotva vznikala
dcera vzala do ruky doutnající polínko:
Táto udělej aby to dřívko hrálo jako kytara
Pochopil jsem rázem o čem asi píseň bude
a zatoužil zazpívat ji právě vám


A ráno usnul s kusem dřeva v ruce
Snad tu píseň jednou někdy někde dodělám


1984


Neměl jsem žádnou písničku pro děti, ale hodně písní o dětech. Seděl jsem k ránu nad jiným textem, a malá Rebečka se přišla podívat, co tam dole kutím. Měli jsme v domečku krb, ale nepoužívali ho. Ohořelé polínko nedoutnalo, andělé nelítali, jinak je to píseň-pravda. Povzdech v posledním verši stále platí: nedodělky mě provázejí po celý život. Možná s vámi rafinovaně počítám. Písničky ožívají, když duše sní.


Hlavnístránka