Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Mistr Jin a mistr Jang
   Mejdan na kolejích
   Malá Julie
   Modrá
   Mít míň je víc
   Marilyn Monroe
   Milenka Štěstěna a milenec Neskutečna
   MDM
   Milostné příběhy lenošky
v Divadle Hudby

   Milionář
   Meziměsto
   Měšťák a Maestro
   Mluvíme spolu těly
   Mezi dvěma dopisy
   Miss Velkoměsto
   Mimo čas
   Moje paní Naděje

Mimo čas


-- Stůj doktore Fauste! --
Tma přede mnou tma za mnou
sedm bílých kruhů hvězdy proběhnou
než noc k ránu sední
Stojím dva kroky za tebou
šedivý a všední
-- Stůj doktore Fauste! --
Chci vědět všechno
co věčně končí když věta začíná
proč má smrt váhy a váhá když je čas se loučit
co ve snu ztrácím a co přebývá
Odcházím ráno zhášet lampy
lidé se budí já jediný půjdu spát
Hlavu na oprátce
žiju a padám dobou mimo čas
a stačí trhnout za provaz
-- Stůj doktore Fauste!--
Tvůj prostor končí za zdí
a co je tvoje je všechno co dnes mám
Je mi jako bych líbal nebe
probodávám tvůj stín
a dýka proniká mnou místo tebe
Můžu se zabít sám
žiju a padám dobou mimo její čas
a stačí trhnout za provaz


-- Tvé potácivé rýmy plné noci jdou do smutku
vysypalo se z tebe plno slov
pomohu ti je sbírat
Jsem doktor Faust
a chirurgie zármutku zná medicíny
které budí spáče
Slyšíš hudbu na zeleném výletním kopci
loutnu louky vzdechy vína a karetní hráče?
Půlnoc shrabuje vyžebraný peníz pro hrbáče
z kapsy mu vypadl kapesník
dýka a paměti D Artagnana
venkovská kapela ho znavila
a hraje do prázdna
Voda padá a mění zem v odlesky nebe
Moudrost se odráží v zrcadle a líbá sama sebe
Mokré prádlo zívá
vyvěšené na smuteční vrby vedle oběšence
Slyšíš brousek smrti brousit kosu žence?


Opilý hostinský zpívá
opilý hrobník klade děvce k nohám věnce
opilý kazatel vplétá mince do růžence
opilý řezbář se dívá na panenku
opilý básník zvrací do čítanky
opilý herec ztrácí rtěnku
opilý zpěvák rozdává pohlednice
opilá děvka běhá nahá venku
opilý poslanec zvedá obě ruce
opilá bída hltavě snídá
opilý politik se objímá s milenkou válkou
opilý poutník je vláčen dálkou
opilý blázen poslouchá hudbu v tichu
Svět je krutý jako já
a já jsem krutý jako ostří nože
svobodný otrok ďábla
modlím se Otčenáš Zdrávas a v Tebe věřím Pane Bože
Také já padám dobou hlavu na oprátce
žiju mimo její čas
a stačí trhnout za provaz --


-- Stůj doktore Fauste --
Tma přede mnou tma za mnou
sedm bílých kruhů hvězdy proběhnou
než noc k ránu sední
Stojím dva kroky za tebou
upíšu se ti krví
jako žák do učení
Zvedám tvou rukavici kterou jsi mi hodil
chtěl bych jít a něco udělat
ale nemám proč a kam bych chodil
Čas na nás vrhá růžová prasátka
bolest chutná jako posvátná oplatka
Budu s tebou žít věčně
skutečnost vypadá neskutečně
Oprátka padá dobou mimo čas
A stačí trhnout za provaz


1973


Repetitivní princip, jakési ďábelské vzývání, Ginsbergův duch se tu vznáší jako přízrak nad zavřenou knihou, kterou jsem stěží otevřel. To už se všechno začínalo opakovat a mlít dokola. Pravda a zdání pravdy, odvaha a zdání odvahy, odevzdání se něčemu a odevzdání všeho. Začínaly kroužit pověsti o špiclech mezi námi, o výměně informací mezi komunisty a katolíky. Jedni udávali druhé třetím a naopak. O manželích, udávajících zpěvačky. O svůdnosti vykoupení z nejistot za cenu přitakání, opilství, zrady. Ale taky prozření, že nejsme první, komu se kdy zjevil ďábel v podobě mudrce.


Hlavnístránka