Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noc plná hotelů
   Noční soud
   Nádražní balada
   Na okraji
   Nemám rád
   Na množství nehleďte
   Na 1.Máje
   Nech mě hrát
   Nikdo v zemi nikoho
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Navzdory všemu
   Na Hanou
   Na kávu likér a kousek olova
   Nevratné změny na nebi
   Nebylo mrtvých
   Nitky
   Naviják
   Nebuď nikdy sám
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Nekrytý šek
   Na smrt herce
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku

Na dluh Bulatu Okudžavovi


Politý stůl ubrus se válí po koberci
točí se gramofon a píseň voní sýrem
mluvíme jeden o druhém o vládě o umělcích
jako vodku a pivo mícháme válku s mírem


Mizerná nálada zanechala stopy v blátě
vešel jsi do pokoje pro nezvané hosty
na hlavě čepici a hvězdu na kabátě
vesnicky prostovlasý bez peněz a bosky


Hodil jsi do placu ukradenou třídní knihu
s maturitní fotkou a podpisem Ahoj študente
ubalili jsme si z novin papirosy smíchu
bylo nám líto jak oba dva stárneme


Ptal jsem se tě - co dělá Oněgin?
a ty na to - co by dělal? Žije...
a já slyšel že si pustil plyn
a Puškin z rozmaru a čiré nostalgie
emigroval do Klubu Přátel Poezie


Na půli cesty mezi peklem a nebem
ležel jsi pod stolem mezi střepy skla
paní Fantasie ti odplácela rány chlebem
noc vrážela hřeby alkoholu hluboko do těla


Vzbudil ses hlukem popelářů v ulicích
posnídal tiše zbytky včerejšího dne
nesl kus cesty bandasky dělníkům v modrácích
a doufal že ti učitelka historie promine


Ráno mne probudilo zahálčivým pocitem
z probděné noci a zaspaného dne
zíval jsi nade mnou literátským soucitem
ratolest štěstí zvadne a bolest zůstane


Šel jsem kus cesty tajně za tebou
v ruce kus preclíku omočeného do medu
dával sis gulášovku na Hradě na recepci
a já za tebou mával nejveseleji jak dovedu


Půjdeme spolu po špičkách nesmělí jako tanečnice
napůl nazdařbůh a napůl po paměti
ztracené rýmy budeme skládat do krabice
napůl dospělí a napůl jejich vlastní děti


Spánek odnáší tvou podobu sen vypráví tvá slova
neznám tvou adresu ale vím že přijdeš znova
budeme jednou stát proti sobě - já tady a ty tam
budeme zpívat o době
o svobodě
oba dva dohromady - a každý sám


1975


Spolužačka mi v Sofii pustila zašuměný záznam soukromého večírku Bulata Okudžavy pro bulharské spisovatele. -Vzýváte pořád Západ, a ignorujete spoluběžce na vaší straně- vyčetla mi. Kolik je ponížených národů, opovrhovaných a opovrhujících. Nikdy se nesetkáme, nedomluvíme, neuslyšíme. Zůstaneme vzájemnými dlužníky, rukojmími nenávisti. Ať nás pojí alespoň melodie, přelétající od hill-bily k cikánskému romansu. Mí Moskvané mi rozumějí...


Hlavnístránka