Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noční soud
   Noc plná hotelů
   Nikdo v zemi nikoho
   Naviják
   Navzdory všemu
   Nech mě hrát
   Nemám rád
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku
   Na Hanou
   Nekrytý šek
   Nádražní balada
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Na okraji
   Nebylo mrtvých
   Na smrt herce
   Nevratné změny na nebi
   Na množství nehleďte
   Nitky
   Nebuď nikdy sám
   Na kávu likér a kousek olova
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Na 1.Máje

Na kávu likér a kousek olova


Ještě tak sedět s knihou ve vaně
nad jeho básní Smrt si jde pro básníka
psal jenom vleže s lahví vína po straně
jen v první osobě
a zatím je o všech
vše co říká
Klíny žen které ho kdysi samy vábily
se nyní cudně zavírají
a váhavě a pomalu se nabízejí mně
Na permanentce žlutých lázní
míjejí básnické generace zvolna po sobě
Měl na mysli tu jedinou
prsatku poezie co tančí se slovy
která s ním navždy zůstane
a stejně nebude ta pravá
A celý život chodil tajně za jinou -
- nikdy ji ani neosloví
ona ho ničí koketérií svádí
nečte a neuznává
Že je to smrt
a jde si beztak pro něj
v nejnevhodnější trapné noční době
nestačil napsat
A já
zloděj
ho okradu i o ni
a zvu ji k ránu k sobě
na kávičku sladký likér a kousek slova
Zazvoní dvakrát
(on klidně spí -
- jakoby pro nikoho nebyl nikdo v domě)
A ona si jde
a slovy zvoní jako vdova
navzdory času
Jde beze slova
Dopíšu jeho báseň
Ne pro něho jde
Jde si pro mne
Spánek je nejmilejší masér
dršťková doktor
a majoránka dobrá apatyka
Než saniťák zmáčkne startér
a zahuláká motor
stane se malér
Zazvoní telefon
a někdo z dálky volá:
-- Dělejte něco!
Smrt si jde pro básníka
Dělejte něco! Smrt si jde pro básníka!
Dělejte něco
Smrt si jde
pro básníka


1977


Hlavnístránka