Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noc plná hotelů
   Noční soud
   Nádražní balada
   Na okraji
   Nemám rád
   Na množství nehleďte
   Na 1.Máje
   Nech mě hrát
   Nikdo v zemi nikoho
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Navzdory všemu
   Na Hanou
   Na kávu likér a kousek olova
   Nevratné změny na nebi
   Nebylo mrtvých
   Nitky
   Naviják
   Nebuď nikdy sám
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Nekrytý šek
   Na smrt herce
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku

Na kávu likér a kousek olova


Ještě tak sedět s knihou ve vaně
nad jeho básní Smrt si jde pro básníka
psal jenom vleže s lahví vína po straně
jen v první osobě
a zatím je o všech
vše co říká
Klíny žen které ho kdysi samy vábily
se nyní cudně zavírají
a váhavě a pomalu se nabízejí mně
Na permanentce žlutých lázní
míjejí básnické generace zvolna po sobě
Měl na mysli tu jedinou
prsatku poezie co tančí se slovy
která s ním navždy zůstane
a stejně nebude ta pravá
A celý život chodil tajně za jinou -
- nikdy ji ani neosloví
ona ho ničí koketérií svádí
nečte a neuznává
Že je to smrt
a jde si beztak pro něj
v nejnevhodnější trapné noční době
nestačil napsat
A já
zloděj
ho okradu i o ni
a zvu ji k ránu k sobě
na kávičku sladký likér a kousek slova
Zazvoní dvakrát
(on klidně spí -
- jakoby pro nikoho nebyl nikdo v domě)
A ona si jde
a slovy zvoní jako vdova
navzdory času
Jde beze slova
Dopíšu jeho báseň
Ne pro něho jde
Jde si pro mne
Spánek je nejmilejší masér
dršťková doktor
a majoránka dobrá apatyka
Než saniťák zmáčkne startér
a zahuláká motor
stane se malér
Zazvoní telefon
a někdo z dálky volá:
-- Dělejte něco!
Smrt si jde pro básníka
Dělejte něco! Smrt si jde pro básníka!
Dělejte něco
Smrt si jde
pro básníka


1977


Hlavnístránka