Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noc plná hotelů
   Noční soud
   Nádražní balada
   Na okraji
   Nemám rád
   Na množství nehleďte
   Na 1.Máje
   Nech mě hrát
   Nikdo v zemi nikoho
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Navzdory všemu
   Na Hanou
   Na kávu likér a kousek olova
   Nevratné změny na nebi
   Nebylo mrtvých
   Nitky
   Naviják
   Nebuď nikdy sám
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Nekrytý šek
   Na smrt herce
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku

Na smrt herce


Stárnoucí herec na sklonku života
probírá zkřehlými prsty stránky svých rolí
nicota stáří tíží a drtí
padá na herce jako soumrak do polí
Kdysi byl silák a nešetřil hlasem
oháněl se slovy jako slepeckou holí
vysedával v kavárnách a plýtval časem
obklopený slávou která láká a bolí
Herec je mladý z hlediště vane chlad
strašně se chce žít a milovat
Léta slávy prošla nenápadně
upíjel z šálku kávy divadelní jed
za bezesných nocí skládal k sobě kousky vášně
obelhával prkna která znamenají svět
Vzletnými slovy proklínal šediny
líčil se pečlivě a unikal podzimem létu
stále první milovník - ale zdaleka ne jediný
zakopával v paměti o každou větu
Rozmáchlým gestem zastírá v duši chlad
je toho tolik co zbývá vykonat
Obědvá sám z bandasky v automatu
ulice se s ním točí dokola
Smrt za ním čeká oděná do brokátu
až uvaděčka ze zákulisí zavolá
Jde a cestou na scénu
z parteru dýchá vůně parfémů
Prodává sám sebe jako postavu
kritik zívá a divák čeká kdy dokoná
potlesk je na spadnutí zaslechne BRAVÓÓÓ z davu
padá k zemí - a těsně za ním opona
Hlediště jásá a z těla herce vane chlad
je toho tolik co zbývá vykonat


1971


Hlavnístránka