Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noční soud
   Noc plná hotelů
   Nikdo v zemi nikoho
   Naviják
   Navzdory všemu
   Nech mě hrát
   Nemám rád
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku
   Na Hanou
   Nekrytý šek
   Nádražní balada
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Na okraji
   Nebylo mrtvých
   Na smrt herce
   Nevratné změny na nebi
   Na množství nehleďte
   Nitky
   Nebuď nikdy sám
   Na kávu likér a kousek olova
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Na 1.Máje

Nádražní balada


Mapa nalepená na otočné desce z kovu
pod bílým místem dotykem mnoha rukou vymazaná dívčí jména
Nečitelné označení mé vlastní cesty
Váhavě obracím tvář k jihu
a v úlomcích něhy reklam hledím na veliké zvodnatělé město
kde bydlí v ulici Na provázku
Malé smutné dítě pravoslavného klidu
chtěla být zmrzlinářkou
vychodila sotva pátou třídu
Zora Zora Zora
Studí mě pohled za noci na velkoměsto plné hesel
Jediné co o ní vím je že bydlela blízko u rozhlasu
A ženy v černém odkládají květiny na její zvadlou krásu
Zora dítě klidu
jela na dětském kole
Zora zmrzlinářka s vlasy vlajícími jako žitné pole
Jako němý leták padá k zemi
Proč? Kvůli čemu ? To už dneska nikdo neví
Mapa nalepená na otočné desce z kovu
Pod bílým místem dotyky mnoha rukou rozmazaná dívčí jména
Nečitelné označení něčí cizí cesty


Zachtělo se mi na ruskou dumku napsat protiruský text. Lákala mě hra s nenáviděnou kulturou, tklivost kýče, laciná voňavka kýče. Ale pak jsem na nádraží skutečně uviděl rozmazané místní jméno Zora… a dál už nic, jenom mastný flek. Tohle je píseň-pomníček, namísto neznámého vojína tam někde leží neznámé dítě.


Hlavnístránka