Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noc plná hotelů
   Noční soud
   Nádražní balada
   Na okraji
   Nemám rád
   Na množství nehleďte
   Na 1.Máje
   Nech mě hrát
   Nikdo v zemi nikoho
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Navzdory všemu
   Na Hanou
   Na kávu likér a kousek olova
   Nevratné změny na nebi
   Nebylo mrtvých
   Nitky
   Naviják
   Nebuď nikdy sám
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Nekrytý šek
   Na smrt herce
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku

Nádražní balada


Mapa nalepená na otočné desce z kovu
pod bílým místem dotykem mnoha rukou vymazaná dívčí jména
Nečitelné označení mé vlastní cesty
Váhavě obracím tvář k jihu
a v úlomcích něhy reklam hledím na veliké zvodnatělé město
kde bydlí v ulici Na provázku
Malé smutné dítě pravoslavného klidu
chtěla být zmrzlinářkou
vychodila sotva pátou třídu
Zora Zora Zora
Studí mě pohled za noci na velkoměsto plné hesel
Jediné co o ní vím je že bydlela blízko u rozhlasu
A ženy v černém odkládají květiny na její zvadlou krásu
Zora dítě klidu
jela na dětském kole
Zora zmrzlinářka s vlasy vlajícími jako žitné pole
Jako němý leták padá k zemi
Proč? Kvůli čemu ? To už dneska nikdo neví
Mapa nalepená na otočné desce z kovu
Pod bílým místem dotyky mnoha rukou rozmazaná dívčí jména
Nečitelné označení něčí cizí cesty


Zachtělo se mi na ruskou dumku napsat protiruský text. Lákala mě hra s nenáviděnou kulturou, tklivost kýče, laciná voňavka kýče. Ale pak jsem na nádraží skutečně uviděl rozmazané místní jméno Zora… a dál už nic, jenom mastný flek. Tohle je píseň-pomníček, namísto neznámého vojína tam někde leží neznámé dítě.


Hlavnístránka