Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noc plná hotelů
   Noční soud
   Nádražní balada
   Na okraji
   Nemám rád
   Na množství nehleďte
   Na 1.Máje
   Nech mě hrát
   Nikdo v zemi nikoho
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Navzdory všemu
   Na Hanou
   Na kávu likér a kousek olova
   Nevratné změny na nebi
   Nebylo mrtvých
   Nitky
   Naviják
   Nebuď nikdy sám
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Nekrytý šek
   Na smrt herce
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku

Naviják


Každému se to nejméně jednou stalo
byl chvíli středem světa a došel domů sám
A uvažoval k ránu - mít hodně nebo málo?
Chtít být beze jména je taky slavomam
Otevíráš k ránu lednici čteš zmrazky ledu
Jako zrcadlové písmo - milostné dopisy
A kapky slz ti přimrzají ke rtu
Ještě se držíš - žáček v první třídě v první lavici
Narodil ses a už se počítači hlásil: tady!
Nemusel se starat kdy proč a jak
Nikdy se neprobudil v noci hlady
A plaveš: spolknul jsi vnadidlo i naviják
Bývalá milenka je nyní tvoje žena
končí loupežné výpravy na cizí území
a malované děti se rejou v zemi
palčivé jako kousky pepře rozkousnuté v polívce s uzeným
A už tě krmí štěstím jako rodinky opice v ZOO za mříží
uvnitř karamely skrytý háček - chromovaný zabiják
Váháš mezi basou piva vězením a Paříží?
Spolknul jsi vnadidlo i naviják
Tvé tělo dopadlo bez boje na tělo mé ženy
a společný výkřik zapadl tupě do noci
A její děti jsou už navždy taky naše
drobné přívažky po krátké smrtící nemoci


1984


Píseň vystřízlivění. Zpěváci jsou na tom stejně jako herečky-musí se naučit stárnout. Měli by se přehrát neochotně do rolí nápadníků, mladomanželů, mladokomiků, pantátů, komických starců… Když už mě minuly letecké katastrofy, utopení v bazénu a předávkování zvratky, smířil jsem se s tím, že budu muset umět napsat píseň o manželství. Šlo mi to najednou lehce-ale těch let, než jsem v sobě našel odvahu podívat se do zrcadla: za romantikou a básnivostí začátků ( a že trvaly léta) stál nenápadný, nudný, trochu nevrlý občan. V této písni jsem se poznal. A vzal se na vědomí. Odměna byla nečekaná: našel jsem popaměti zasutou melodii, dylanovku, jednu z prvních , ne-li vůbec první melodii, kterou jsem si vůbec zapamatoval. Vynořila se po patnácti letech zapomnění jako dar z nebes.


Hlavnístránka