Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noc plná hotelů
   Noční soud
   Nádražní balada
   Na okraji
   Nemám rád
   Na množství nehleďte
   Na 1.Máje
   Nech mě hrát
   Nikdo v zemi nikoho
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Navzdory všemu
   Na Hanou
   Na kávu likér a kousek olova
   Nevratné změny na nebi
   Nebylo mrtvých
   Nitky
   Naviják
   Nebuď nikdy sám
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Nekrytý šek
   Na smrt herce
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku

Nech mě hrát


Nač věčně věků chodit ohnutý a hrbit záda
proč pořád jíst mokrou hlínu - kdo ji má rád?
Stále chránit jen sebe udávat kamaráda
Jestli mi věříš Deane Reade nech mě hrát


Nač stále vršit žluklé lži a škopky špíny
neumět psát a házet blátem po knihách?
Nenapíšeš-li je ty pak už nikdo jiný
I když se zdá že jenom házíš na stěnu hrách


Čáry máry láry fáry kouzelníků
abrakadabra dávných pověstí
ententýky dětských snů a smíchů
tak láká a vábí rudý safír neštěstí


Chci s vámi sdílet i to o čem nemá žádný zdání
nemusíš mi ani za mák pomáhat
hodina pravdy váží víc než sto roků lhaní
jestli mi věříš - nech mě zpívat nech mě hrát


Zanechávám zakázané hry a flámy vrstevníkům
láskám co přišly z deště po špičkách
Světýlka svítí z dýmu popelníků
hádání z dlaní sluší kartářkám


Nech mě zpívat...nech mě hrát


1980


Pokleslá parodie na country-- vždycky vděčné téma s trpkou příchutí. Opravdu jsem jednu chvíli doufal, že se Dean postaví na stranu zakazovaných zpěváků. Měl přeci pověst protestsingra, muselo v něm kousek bouřliváka dřímat. Pokusil jsem se ho na dálku aktivovat jako nášlapnou minu. Zvrtlo se to v trpký škleb smrti.


Hlavnístránka