Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Noční soud
   Noc plná hotelů
   Nikdo v zemi nikoho
   Naviják
   Navzdory všemu
   Nech mě hrát
   Nemám rád
   Na tesknú notečku ve Frýdku-Místečku
   Na Hanou
   Nekrytý šek
   Nádražní balada
   Na dluh Bulatu Okudžavovi
   Na okraji
   Nebylo mrtvých
   Na smrt herce
   Nevratné změny na nebi
   Na množství nehleďte
   Nitky
   Nebuď nikdy sám
   Na kávu likér a kousek olova
   Nebylo mrtvých a není raněných
   Na 1.Máje

Nech mě hrát


Nač věčně věků chodit ohnutý a hrbit záda
proč pořád jíst mokrou hlínu - kdo ji má rád?
Stále chránit jen sebe udávat kamaráda
Jestli mi věříš Deane Reade nech mě hrát


Nač stále vršit žluklé lži a škopky špíny
neumět psát a házet blátem po knihách?
Nenapíšeš-li je ty pak už nikdo jiný
I když se zdá že jenom házíš na stěnu hrách


Čáry máry láry fáry kouzelníků
abrakadabra dávných pověstí
ententýky dětských snů a smíchů
tak láká a vábí rudý safír neštěstí


Chci s vámi sdílet i to o čem nemá žádný zdání
nemusíš mi ani za mák pomáhat
hodina pravdy váží víc než sto roků lhaní
jestli mi věříš - nech mě zpívat nech mě hrát


Zanechávám zakázané hry a flámy vrstevníkům
láskám co přišly z deště po špičkách
Světýlka svítí z dýmu popelníků
hádání z dlaní sluší kartářkám


Nech mě zpívat...nech mě hrát


1980


Pokleslá parodie na country-- vždycky vděčné téma s trpkou příchutí. Opravdu jsem jednu chvíli doufal, že se Dean postaví na stranu zakazovaných zpěváků. Měl přeci pověst protestsingra, muselo v něm kousek bouřliváka dřímat. Pokusil jsem se ho na dálku aktivovat jako nášlapnou minu. Zvrtlo se to v trpký škleb smrti.


Hlavnístránka