Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Omamná květina pravdy
   Omalovánky
   Orloj
   Obrázky v kartách
   Olivovníky
   Ona hraje - on se bije
   Oblíbený zpěvák
   O skle
   Odkud? Odsud
   Odsouzenec
   Odvolej od sebe oheň

O skle


Písek byl kdysi skleněnou horou
Sype se jak se ti prosévá v dlaních
marnotratně kroutíš skloněnou hlavou nad pokorou
kterou se podobá zrnko prachu hvězdě za svítání
Oblázky jako mozoly na dlani pálí
a písek se v hořkém ránu v krvi tají
krůpěje potu z čela padají mezi slzy skla
oheň jednu po druhé zháší
a další za ní vytryskla
Co bude dál z té bolavé kapky?
Vdechne jí sen tvar než vychladne?
A duše skla se sklání do skořápky
květu který tě právě napadne
Divný kus země divní lidé
divná chuť větru téhle krajiny
divná chuť větru téhle krajiny
Na holé stráni
ani květy bodláků nedýchají
plíce i srdce mají plné skloviny
Díváš se z dálky - jde to tak snadno
Uměl bys to taky - anebo ne?
Vítr cinká kvítkem o hranu vázy
Hádej: je živé - nebo skleněné?
Nesu ti kytici skleněných květů
zakletý polibek skály
horký dech
Chceš vědět jak voní
Zvedáš ji žíznivě ke rtům
Sklo praská a střepy tě zraní
Máš krev na ústech
Chce se ti sesbírat co zbylo a začít znovu
Oheň
sklo
ruce
vlčí máky
dech
O skle se dá tvrdit cokoliv tak snadno
Mnohem hůř se mluví o lidech


1978


První píseň, vzniklá na objednávku. Ruda Adler potřeboval do celovečerního hraného debutu Střepy pro Evu píseň, kde by se vyskytoval slova jako písek, řezavé hrany, žár, květy, sklo. Měl jsem tehdy rýmu, natáčelo se v rozhlase a zvukař zapnul nějakou krabičku, kterou měl připravenu pro zpěváky s plným nosem. Hudebně jsem tehdy pokukoval po plynulosti a zpěvném patosu zpěváka, který se dal na islám, a za boha nevím, jak se… jó, Cat Stevens! Po něm se ve folku hodně dlouho nic nedělo.


Hlavnístránka