Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Omamná květina pravdy
   Omalovánky
   Orloj
   Obrázky v kartách
   Olivovníky
   Ona hraje - on se bije
   Oblíbený zpěvák
   O skle
   Odkud? Odsud
   Odsouzenec
   Odvolej od sebe oheň

Ona hraje - on se bije


Pouliční kytaristka hrává to co zbývá z toho co se chystá
Vystála svůj důlek před exkluzivním butikem
V Praze Dublinu Krakově Bratislavě
Otáčí za mnou hlavu nadbíhá písní své vlastní slávě


Bezcílně bloudí očima v mezerách mezi chodci
Hodná panenka po své matce tulačka po svém otci
Cokoliv jen ne soucit prosím je to má profese nic víc
jako když mrzák stojí celý den opřený o šipku: WC zdarma
plus erotické uvolnění všeho druhu
Dva malí kluci se hádají nad lahví zteplalého piva
jeden má ve tváři maďarské rysy druhý Ir jako poleno
zakousnutí do sebe dvě pouliční krysy Ona hraje - oni se bijí
Věčně stejná melodie věčně stejné chyby


Je po fotbale a někdo zase prohrál Dundee Rzespospolita anebo federace
Dva malí Irové v boxerských botkách se pohádali o dvakrát nic
Nešika se nechá nelítostně kopnout do koulí
V Praze Dublinu Krakově Bratislavě
lítostivě vypráví ulici svůj příběh
Jeho vzlyky se mísí s její kytarou
jako v divadle poezie ona za něj hraje on se za ni bije


Koňská moč piva teče kanálky v kočičí dlažbě
pění mezi nohama navyklýma na motýlí lehkost muší váhy
Neklid jako ve stáji dostihových koní Ach... malé národy!
podlé a rozpínavé věčně na špičkách a ve střehu
V Srbsku Bosně na Ukrajině v Albánii
věčně stejné melodie - stejné civilizační chyby
Ona za ně hraje - oni se za ni bijí


Z oddílu je dávno vyhodili pro malou postavu a píli
Botky ztěžklé českým pivem vytepávají rytmus do damascénu večera
V Praze Dublinu Krakově Bratislavě
Mutující hlasy mladíčků rozesmějí ulici - i ji
Pouliční svatá podkládá zbloudilé boxerské úskoky
milosrdnou harmonií
Tiše jako anděl v domácnosti hladí struny
Má melodie se stává tak trochu taky její
zatímco zbylí dva třetího něžně zabíjejí
Ejhle člověk - vzdálený přítel - boxovací pytel


Její ulice je náhle prázdná - muži jdou za rykem boje
V Praze Dublinu Krakově Bratislavě
dívám se na mladíky ale poslouchám i ji
zatímco ona hraje - oni se bijí - ach... malé národy
podlé a rozpínavé věčně stejné melodie - věčně stejné chyby
Zpívá o duši která se vylévá za nás
podkládá bezcílné kroky harmonií
V Praze Dublinu Krakově Bratislavě Ona hraje - oni se bijí


Píseň tajemně zní dál v uších malodušných lidí
vkrádá se do vyzáblých příbytků v podobě něhy a studu
Rozdýchám v duchu ohýnek její písně budu jej v sobě živit
Dokud ve mně její obraz nevyhoří jako uranové palivo
za dvěstě tisíc let budu ještě stále napůl živý
V Praze Dublinu Krakově Bratislavě zatímco my jenom hrajeme - ostatní se bijí
Ach... malé národy… Věčně stejné melodie... věčně stejné chyby


Hlavnístránka