Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Pohádka o slůvku NAVŽDYCKY
   Písnička o ničem
   Ponorná řeka
   Pomazánka á la humor
   Pomalé jedy
   Proč???
   Příteli v nouzi
   Písmenková láska
   Psychóza Psychóza Psychóza
   Podobojí...
   Pelyněk
   Pozítří
   Pro Vláďu
   Podzim dvacátý rok míru
   Poučení o krizovém vývoji
na Moravě v letech 1975

   Pasťák blues
   Profesionální humanista
   Pivo a Švejk
   Písní za mír
   Promiňte...
   Pochopové popu
   Patnáctiletý kapitán
   Proti všem
   Pohřbený zaživa
   Prométheův nářek
nad pochcaným ohněm

   Poslední pokus
   Porno slepých
   Pták Noh
   Pravda o Marii
   Pouliční písničkář
   Prázdniny
   Písničkář
   Půlnoční
   Penězokazec
   Plagiát
   Praha magická
   Policejní hodina
   Pomeranče Hieronyma Bosche
   Prokletá říše

Pozítří


Poloimaginární ulice
vymyšlený mikrosvět
umělé světlo měsíce
svět holých rukou vět


Jdu sám po mostě Legií
a myslím si asi to co ty
hodiny skáčí dolů z orloje
odbíjí osamělé šlápoty


Mám v ruce zatykač na prosté věty
které se derou samy na mysl
imaginární polosvěty - já a ty
za každým slovem číhá nesmysl


Jedovatá zmije fantasmagorie nečeká
skočí - a rozplývá se v povětří
hle - Ecce homo - půlka člověka
vyšel jsem z domu sám
teď už jdeme dva
a zítra budeme tři...


Kolik nás bude pozítří?


1978


Jedinou obranou před krutostí moci je vybudování duchovního cechu, na rozhraní snu a skutečnosti. Toužil jsem potkat lidi mé krevní skupiny, v Chartě jsem je neviděl, tak jsem vydával své lákavé signály. Po této písničce jsme se poznávali, jako kdysi komunardi po Chuti třešní.


Hlavnístránka