Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Promiňte...
   Prázdniny
   Písnička o ničem
   Profesionální humanista
   Patnáctiletý kapitán
   Písničkář
   Prokletá říše
   Pasťák blues
   Proti všem
   Prométheův nářek
nad pochcaným ohněm

   Poslední pokus
   Pouliční písničkář
   Pochopové popu
   Písní za mír
   Pohádka o slůvku NAVŽDYCKY
   Pomazánka á la humor
   Praha magická
   Psychóza Psychóza Psychóza
   Pták Noh
   Poučení o krizovém vývoji
na Moravě v letech 1975

   Plagiát
   Pelyněk
   Ponorná řeka
   Podzim dvacátý rok míru
   Pravda o Marii
   Pomeranče Hieronyma Bosche
   Půlnoční
   Penězokazec
   Písmenková láska
   Příteli v nouzi
   Proč???
   Pozítří
   Pomalé jedy
   Pohřbený zaživa
   Porno slepých
   Policejní hodina
   Pivo a Švejk
   Pro Vláďu
   Podobojí...

Pozítří


Poloimaginární ulice
vymyšlený mikrosvět
umělé světlo měsíce
svět holých rukou vět


Jdu sám po mostě Legií
a myslím si asi to co ty
hodiny skáčí dolů z orloje
odbíjí osamělé šlápoty


Mám v ruce zatykač na prosté věty
které se derou samy na mysl
imaginární polosvěty - já a ty
za každým slovem číhá nesmysl


Jedovatá zmije fantasmagorie nečeká
skočí - a rozplývá se v povětří
hle - Ecce homo - půlka člověka
vyšel jsem z domu sám
teď už jdeme dva
a zítra budeme tři...


Kolik nás bude pozítří?


1978


Jedinou obranou před krutostí moci je vybudování duchovního cechu, na rozhraní snu a skutečnosti. Toužil jsem potkat lidi mé krevní skupiny, v Chartě jsem je neviděl, tak jsem vydával své lákavé signály. Po této písničce jsme se poznávali, jako kdysi komunardi po Chuti třešní.


Hlavnístránka