Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Pohádka o slůvku NAVŽDYCKY
   Písnička o ničem
   Ponorná řeka
   Pomazánka á la humor
   Pomalé jedy
   Proč???
   Příteli v nouzi
   Písmenková láska
   Psychóza Psychóza Psychóza
   Podobojí...
   Pelyněk
   Pozítří
   Pro Vláďu
   Podzim dvacátý rok míru
   Poučení o krizovém vývoji
na Moravě v letech 1975

   Pasťák blues
   Profesionální humanista
   Pivo a Švejk
   Písní za mír
   Promiňte...
   Pochopové popu
   Patnáctiletý kapitán
   Proti všem
   Pohřbený zaživa
   Prométheův nářek
nad pochcaným ohněm

   Poslední pokus
   Porno slepých
   Pták Noh
   Pravda o Marii
   Pouliční písničkář
   Prázdniny
   Písničkář
   Půlnoční
   Penězokazec
   Plagiát
   Praha magická
   Policejní hodina
   Pomeranče Hieronyma Bosche
   Prokletá říše

Pravda o Marii


Jak mohla vzniknout legenda o jediné ženě
jediné neposkvrněné ženě
když ze zástupu jiných nevystupuje takto žádná
Maria byla předurčeně krásná
o samotě vodě a chlebu
Dítě podzimu a podzimního větru
sama samojediná
vyrůstala na rozhraní zahrady a lesa
sbírala maliny a nosila je dětem odnaproti
v nádobách z dlaní
Byla už starší když ji poslali na trh
protože jim v ní unikalo jejich mládí
Okrádali ji denně a schválně
otevírali před ní studnici nadbytku
Zacházela daleko do hor dál od lidí
někdo ji náhodou potkal
smála se kamenným smíchem světic
Stala se z ní tehdy madona chleba
Noc byly dlouhé samota krutá jako zabíjení zvěře
do tmy ji lákaly pootevřené dveře
Rozhlížela se kolem sebe bezmocně a dlouze
obnažená s holýma rukama proti dívčí touze
Zvrátila hlavu dozadu a vykřikla ...Ježíš!
Louka se pohnula a ptala se: věříš?
A tehdy se z ní stala madona těla
Josef boží pastýř léčil stáda dotykem ruky
bosýma nohama hladila kamenitou zem
Měl někde dům prostřený stůl nevěrnou ženu
živil se bláznovstvím jedl a pil vem kde vem
Na každém rozcestí si znovu házel halířem
Vstoupil do spánku Marie tanečním krokem
dotýkal se jí pod pokrývkou dechem hvězd
Přecházela nad ní oblaka modré záře
jako žhavý a bezmezný obřad z nebeských bran
a Maria věděla že Josef k ní přiléhá ze všech stran
Poznala že v ní na nic víc nezbývá místa
zvrátila hlavu dozadu a vykřikla: Ježíš!
A Josef se pohnul a optal se: -- Ty na něj věříš? --
A Maria řekla:-- Ano
Jsem si tím jista
Ve jménu ducha otce a syna svatého Ježíše Krista --
ucítila v sobě tání a pohnula se do tmy jako jarní sněhy
vlila se do ní řeka s nedohlednými břehy
A Maria nabízela Josefovi ústa
připadala si prázdná zbytečná a pustá
Odtahovala se od něj neznatelně tělem
prostá nádoba na boží lásku
ulehla pod ním na zem do oblázků
Josef k ní cestu našel v době zrání
a tehdy se z ní stala madona vzdání
Neznatelným pohybem rozpletla kolem něj nohy
a Josef ztratil tvář a zmizel v početí
ve kterém se dotýkaly jejich pocity
a odkud vstoupil do jejího života
náhle a neohlášen
jurodivý chlapec z nemnoha silných Ježíš
A Maria se Josefa zeptala: -- Teď na něj věříš?
A tehdy se z ní stala madona žena
A tehdy se z ní stala madona žena


Dá se ještě něco dodat k velkému příběhu? Co se skutečně stalo mezi tesařem a do té doby neznámou dívkou? Jak vypadá neposkvrněné početí? Co když k němu dodnes dochází, jenom o něm nevíme, protože příběh dál nepokračuje k nevyhnutelné tragédii? Chodil jsem na náboženství, možná jsem si chtěl ozkoušet špetku kacířství. Jednou jsem svou pravdu o mé Marii pokorně zazpíval v domově řádových sester. Ráno mi připravily beze slova krajíc chleba s máslem a bílé kafe. Na odchodu mi jedna káravě řekla, abych o jejich Marii už nikdy nezpíval. Od té doby vyslovuji to jméno dlouze, teskně a líbezně, Márija. Ale pachuť hříchu mě dodnes provází, kdykoliv si o ni někdo řekne. Kacířem se člověk nestává z vlastní vůle. Tolik k otázce, zda i já věřím. Nevěřím si, že opravdu věřím.


Hlavnístránka