Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Promiňte...
   Prázdniny
   Písnička o ničem
   Profesionální humanista
   Patnáctiletý kapitán
   Písničkář
   Prokletá říše
   Pasťák blues
   Proti všem
   Prométheův nářek
nad pochcaným ohněm

   Poslední pokus
   Pouliční písničkář
   Pochopové popu
   Písní za mír
   Pohádka o slůvku NAVŽDYCKY
   Pomazánka á la humor
   Praha magická
   Psychóza Psychóza Psychóza
   Pták Noh
   Poučení o krizovém vývoji
na Moravě v letech 1975

   Plagiát
   Pelyněk
   Ponorná řeka
   Podzim dvacátý rok míru
   Pravda o Marii
   Pomeranče Hieronyma Bosche
   Půlnoční
   Penězokazec
   Písmenková láska
   Příteli v nouzi
   Proč???
   Pozítří
   Pomalé jedy
   Pohřbený zaživa
   Porno slepých
   Policejní hodina
   Pivo a Švejk
   Pro Vláďu
   Podobojí...

Půlnoční


Na co myslí zapomenutý básník z venkova
v úvahách o volném pádu v sedmém patře nájemného domu?
Na malichernou netečnost oranžových poštovních schránek
Na vykřičené reklamy a přeplněné sudy nečasu
Z pootevřených úst padají poslední nadýchnuté verše
do vypůjčených kapesníků dívek které potom ztrácí
Vzpomíná na mámu na deště v polích
na dech jarních zmatků a na zrající těla žen v dlaních
Vzpomíná na nedospaná rána
probděná ve zlacených dveřích Imaginace
Je jako obraz nakloněný z rámu
Za staženými roletami nedočkavě svítá
Ubrání se pokušení poslední zapálené cigarety
rozhodí ruce do posledních tónů půlnoční operety
Nachýlený do hloubky vykřikne - Ach
A nebe na něj donekonečna padá


Téma povznesení a pádu spolu souvisí-jedno bez druhého ztrácí svůj opojný smysl. Dodnes se mi vracejí sny, ve kterých se propadám, a není to jenom úzkostný pocit. Pád očišťuje, vzdaluje všednosti, ale musí jednou skončit. Zkoušel jsem jej prodloužit donekonečna, alespoň na chvíli. Pocit pádu je archetypální, andělé padají na zem za trest. Fascinuje mě pád vzhůru. Toulal jsem se nočními ulicemi, vzhlížel k rozsvíceným oknům a počítal, kolik básníků ještě nespí. Styděl jsem se přihlásit se k nim, tak jsem se schoval za bezvýznamného venkovana. Trochu zbabělá autostylizace, už tehdy jsem se za ni styděl, a nerad se k ní vracím.


Hlavnístránka