Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Sjezd upírů
   Starý příběh
   Sněhurky
   Slova II
   Snad nám naše děti
   Smlouva o ničem
   Svatá válka
   Sny bohatých lidí
   Seznámení s nocí
   Soukolí doby
   Svatba v Káni Galilejské
   Stín drápu kapitálu
   Soudili mámu Hudbu
   Strašák
   Staré dopisy
   Svátky trpělivosti
   Samá voda
   Stopy
   Svatba u lesa Půlměsíce
   Šángrí Lá
   Schlíplí chlípníci
   Slova I
   Silvestr

Šángrí Lá


Odtáhla se v nejlepším a řekla - nehřeš
ne já tebe - to ty už mě nechceš
Nestahuj mě dolů
Dávej bacha kam se řítíš
To co ke mně cítíš to už dávno nejsou city
Řešíš si na můj účet problémy své identity
Ach... je mi to líto já vím jak trpíš
ale je pozdě - kam bys teď v noci chodila?
Touláš se jako zamlada vesmírem inkognito
A neptej se mne odkud to vím...Prostě vím to!
Láká tě lascivita filozofů
kterým stačí bolest jenom pojmenovat
Mít vědění místo zbraně
miláčku - pozor na ně !
to je mi odporné a cizí
Jednou týdně se mi chodíš schovat
(ale je pozdě - kam bys teď v noci chodila?)
do údolí Šángrí Lá...
To co ke mně cítíš - to už dávno nejsou city
Zatímco sedím sám před televizí
kde jsi kdysi sedávala i ty
Otupěle zírám dokud obraz neztemní a zmizí
Pokorně čekám až vyřešíš cizí krizi
Svůj problém mojí identity
Proboha má milá - kam ses mi ztratila?
Byla jsi v Šángrí Lá...
v údolí zapomnění ? Kdoví ?
Tvé oči září a vůně vlasů hodně poví
Šángrí Lá... údolí oněmění citu
Šángrí Lá... nížina bezdomoví údolí blahobytu
Šángrí Lá... tam ses mi ztratila
pár kroků za zápražím bytu
Filozofové změnili svět
a teď se jej snaží dodatečně pochopit
Dá se v něm růst i zakrnět
být jako bonsai - mít 2+1 superbyt
Schovat se do sebe nevyčnívat živořit
Nemít co nabídnout - jen pocity viny
A strach nemít už ani na strach
A přízrak rakoviny
Nezemřít doma u svých dětí
ale v instituci
a slyšet tiše:-- bude to tak pro ně lepší
a nakonec tím získáš i ty--
Bezmocně ležet a na stínítku sledovat
jak ti tiše skomírají kmity ...
Hle... jdu za tebou temnou chodbou
a za ohybem něco jasně svítí
Údolí Šángrí Lá... voní boží prostotou
voníš mi blízce z dálky... a já cítím
vůně které jsi kdysi ve vlasech domů nosila
Údolí králů poutníků a lámů
Údolí zapomnění...
Ó....Šángrí Lá...
Potkávám známé které jsi potkávala i ty
poznávám místa kudy jsi asi kdysi chodila
Ó chvíle spočinutí
ó svatá písni Šángrí Lá...
Cesta se klikatí a stoupá
A čára EEG je rovná
a milosrdná sestra v bílém už mě přikryla
A jde si po svém...
Tak lehce doufám půjdeš světem i ty
Až konečně naráz zmizí tvůj problém:
Problém mé identity.


1986


Hlavnístránka