Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Sjezd upírů
   Starý příběh
   Sněhurky
   Slova II
   Snad nám naše děti
   Smlouva o ničem
   Svatá válka
   Sny bohatých lidí
   Seznámení s nocí
   Soukolí doby
   Svatba v Káni Galilejské
   Stín drápu kapitálu
   Soudili mámu Hudbu
   Strašák
   Staré dopisy
   Svátky trpělivosti
   Samá voda
   Stopy
   Svatba u lesa Půlměsíce
   Šángrí Lá
   Schlíplí chlípníci
   Slova I
   Silvestr

Snad nám naše děti


(zpívá Michal Prokop)


Nejdřív jsme si přísahali věrnost
a pak odcházeli za jinou
rostli na záhoncích suchopáru
šli zaslíbenou krajinou
Naší mysli občas velel zmatek
Nevěř nikomu přes dvacet
Ještě doznívaly pionýrský sliby
a my už začínali obracet
První lásky začínají v páru
závratné jak tobogan
Umíme se propít k ránu
Ty jako dáma - já jak Dán
a přímočarým dětským tužbám
se cesty začínají klikatit
Strýček občas ztratí slůvko
učíme se neztratit
V účesech se točí korouhvičky
každý v tanečních je Don Juan
v zákoutí duše hoří svíčky
noc dá zaznít pochybám
Zašlé stránky památníků
nás náhle vůní uhodí
Kroky zazděné do chodníků
Pády z dvacátého poschodí
Tak dožíváme - stíny zašlé slávy
jeden za osmnáct druhý bez dvou za dvacet
Každou chvíli jiná...jiný
Už začínáme obracet
Místo nás tu mohli zpívat jiní
slova písní šustí jak celofán
kde chybí nápady chybí i činy
puklá váza ...prázdný rám
Ať se chvíli honí zase jiní
unikám všem nástrahám
malí vrhají dlouhé stíny
co píšu hned sám roztrhám
Všechno děláme jen napůl
ať to jiný vylepší
Slova mluví mlčí činy
v prapodivném nářečí
A nad vším trůní osamělý pěšák
hájí bílá místa šachovnic
Proti černé věži bílý věžák
ve hře kde král neznamená nic
Právě skončily dva roky prázdnin
zavíráš knížku a naráz nic
jedovatá ostří skály
pářou kýly vratkých plachetnic
Být čokoládou do perníku
to v jistém věku unaví
Když má člověk navíc kliku
kouká se spíš vytratit
Začínáš spíš myslet na své děti
na to jak je uchránit
své vlastní cesty od desíti k pěti
žít jen tak jak se dá žít
Země se točí svět se hroutí
Jsme živé cíle terče na pouti
Staří blázni...staré lásky
nás neopustí do smrti
A až nás skolí chtivé oči
radarů co vládnou krajinou
smrtka v orloji se pootočí
Snad nám naše děti prominou
Snad nám naše děti prominou


1988


Hlavnístránka