Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Sjezd upírů
   Starý příběh
   Sněhurky
   Slova II
   Snad nám naše děti
   Smlouva o ničem
   Svatá válka
   Sny bohatých lidí
   Seznámení s nocí
   Soukolí doby
   Svatba v Káni Galilejské
   Stín drápu kapitálu
   Soudili mámu Hudbu
   Strašák
   Staré dopisy
   Svátky trpělivosti
   Samá voda
   Stopy
   Svatba u lesa Půlměsíce
   Šángrí Lá
   Schlíplí chlípníci
   Slova I
   Silvestr

Starý příběh


Nečekej píseň spíš dopis Jednou ti povím celou pravdu jakoby to byl jenom starý cizí příběh Ne proto abych tě zranil ale z očí do očí - to vždycky trochu bolí Kdybys alespoň nebyl můj jediný nejlepší přítel vsadím se o cokoli možná bych se dál smál a ty a ona taky Bylo ráno unavené jak starý příběh Vrací se ke mně lítostivě jak zpožděné vlaky potají na nádraží Já tě v ní miloval a ona tebe ve mně taky Jak lidé čekají - sveřepé kameny a chvíli zas jak mraky Ten zvláštní druh něhy kterým je svůdná vzácná Krásná! mě s ní dovedly plaše sblížit a šeptat jí paní paní víš jak jsme se ve třech vždycky smáli nad prázdnou rubrikou vdaná vdaný? Znáš něco krásnějšího než když je bezbranná a jako dítě chvíli jak hladová když touží sdílet svou chudobu dát se a mít tě ne proto aby měla Mít a nemít najednou a nezešílet aby zapomněla? Myslela na tebe když řekla: kdybys mi tenkrát věřil jako já tobě kolik by chybělo - a spala bych dnes prvně jako v hrobě v náručí tvého nejlepšího kamaráda Jak umí být beránčí a prostá - já se
jí dotýkal jen zběžně ústy pohledů a omýval ji slovy a bál se sebe jí a tebe a ona se bála o nás oba a dotkla se mě horce poprvé a hned jako posté Osudy dobrých skutků jdou svou vlastní cestou chodívají tak strašně rychle spát a nás nechají vzhůru stranou Je mi to líto jako mi to bylo tehdy jedno a opojná chuť vína táhne kolotočem hlavou A ona? Je jako každá když zavřu oči nemůže mě vidět Jako sebevražda starý příběh jiného muže jiné ženy mě táhne ke dnu touhou zabít nebýt nevnímat nenávidět Hledal jsem sílu v krádeži víckrát než ty Ale ani ve snu bych nebyl hoden podat jí vystřílené srdce z pouti Jak hysterický grafoman jsem celou noc nad sebou a nad ní nad námi všemi proklečel A papír končí Vím že jsi u mé ženy tiše usnul a toužil neusnout jak ona po dítěti Chtěl jsem vám oběma na dálku políbit ruku Jako někdo třetí A naráz jsem se rozbrečel


1975


Hlavnístránka