Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Sjezd upírů
   Starý příběh
   Sněhurky
   Slova II
   Snad nám naše děti
   Smlouva o ničem
   Svatá válka
   Sny bohatých lidí
   Seznámení s nocí
   Soukolí doby
   Svatba v Káni Galilejské
   Stín drápu kapitálu
   Soudili mámu Hudbu
   Strašák
   Staré dopisy
   Svátky trpělivosti
   Samá voda
   Stopy
   Svatba u lesa Půlměsíce
   Šángrí Lá
   Schlíplí chlípníci
   Slova I
   Silvestr

Stopy


Jeli jsme autem s utrženým výfukem
a na podlaze zbylo seno
žehlicí prkno mě tlačilo za krkem
místo děje zůstane utajeno
Vzpomínali jsme na kamarády
pomlouvané v novinách
sudičky nás dosud měly rády
hovor se nesl ve dvou různých rovinách:


Ta první byla lehkovážná
a spěla rychle ke konci
Ta druhá tichá vážná
jak stopy bosých nohou kdysi v pískovci
Vezli mě dvěstě dvacet kilometrů
na pohřeb pro mě neznámého
chtěl zahrát píseň o chytání větru -
- nic dojemného nic velebného


Sčítal jsem tiše jména mrtvých
kteří nás cestou k nebi předešli
bylo jich jenom na pár prstů
jak věčných lásek krutých že odešly


A myslel přitom na svůj vlastní konec
a na ty z vás kteří ho se mnou oslaví
zahraju si sám jako vdovec
kterému těžké víno stouplo do hlavy


Kytaru nechám ležet doma
zapíšu si stav tachometru
zapomenu asi navěky slova
naivní písně o chytání větru


1978


Poprvé jsem jel hrát na pohřeb neznámého kamaráda-horolezce, měl rád moji hudbu. V nostalgickém zákoutí horolezeckého cintorína přede mnou hrála Šizuka Išikawa. Svezla mě domů v BMW. Poprvé a na dlouhou dobu taky naposled jsem se cítil vyvoleně. S drobnou závratí jsme prožívali cizí bolest.


Hlavnístránka