Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Sjezd upírů
   Starý příběh
   Sněhurky
   Slova II
   Snad nám naše děti
   Smlouva o ničem
   Svatá válka
   Sny bohatých lidí
   Seznámení s nocí
   Soukolí doby
   Svatba v Káni Galilejské
   Stín drápu kapitálu
   Soudili mámu Hudbu
   Strašák
   Staré dopisy
   Svátky trpělivosti
   Samá voda
   Stopy
   Svatba u lesa Půlměsíce
   Šángrí Lá
   Schlíplí chlípníci
   Slova I
   Silvestr

Strašák


V uších mi zvoní
tvůj perlivý smích
(Nebo se mi to jen zdálo?)
jsem starý pán
co nosí nazmar
nahé srdce ptákům v dlaních
a ty jsi má sestra
mé dítě dvojník
milenka dcera
a nosíš lidem smrt


Na tupých nožích nocí
na ostrých nožích dne
mne vábíš mermomocí
trávit svůj život u tebe
Nesu ti kosu po polích
na kterých nikdo dávno nesil
podávám ti ji jako cokoliv
opilý - i když jsem nic nepil


Líbám ti borůvky ze rtů
vdechuju vzduch vzdechů jako poprvé
jsi váza plná shnilých květů
mrkací panna s nehty od krve


Na tupých nožích noci
mě krájíš jako koláč z ostružin
umírám bez pomoci
jako bych padal do peřin
Podzimní vítr žene listí
postáváš s prstem v puse blízko mne
jak lovec nad kořistí
na ostrých nožích dne


Půjde se mi lehce z tvého světa
nechci aby se někdo rozplakal
skončím jak rozvitá holá věta
smrt s kosou postála - a půjde dál


Má píseň chce být prostá
jako jitrocel chladí v ráně
Dovolíš? Nech mne chvíli postát
mysli si že jsem kámen
strašák co chodí po polích


1982


Vnitřní spor, dialog extroverta s introvertem. Ať se o mně pohádají... ona se bude chladně dívat. Jako se dívá smrt na pachtění mužů. Cloumala mnou chandra i vztek Syndrom šedé zóny. Zdálo se mi, že vyčnívám jako smutný strašák. Zpěvák s kytarou není nijak zvlášť vybaven schopností sebeporozumění. Ale může o rozštěpu osobnosti alespoň křičet. The rest is silence...


Hlavnístránka