Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Sjezd upírů
   Starý příběh
   Sněhurky
   Slova II
   Snad nám naše děti
   Smlouva o ničem
   Svatá válka
   Sny bohatých lidí
   Seznámení s nocí
   Soukolí doby
   Svatba v Káni Galilejské
   Stín drápu kapitálu
   Soudili mámu Hudbu
   Strašák
   Staré dopisy
   Svátky trpělivosti
   Samá voda
   Stopy
   Svatba u lesa Půlměsíce
   Šángrí Lá
   Schlíplí chlípníci
   Slova I
   Silvestr

Svátky trpělivosti


Řeknu mu jak jí má ověnčit papírovými květy
škeblemi a úlomky skla z lahví
jak se má stát malým princem
a vypít za ni jed z jejího kalichu
povím mu o čem si ráda vypráví
až bude ležet nahá
jenom s potůčkem písku na břichu
Povím jí aby si nehrála se slovy
která on v hněvu odloží
a nevycházela za ním na hladinu oceánu
Budu ji podpírat pohledy
až zeslábne a bude toužit po ránu
a nebude mít vůbec nic
co by na ní on mohl objevit
Pověděl bych i víc - ale jak bych potom
od nich mohl odejít?
Chce se mi rozepnout zbývající knoflík
na oděvu dávno spadlém na zem
stydět se za kousíčky studu
na těle dávno nahém
Zůstanu ...
Nepůjdu
Noc a mlha s nimi bude něžně zacházet
úsměv měsíce je bude provázet a hladit na dlani
Budu jim vařit snídani
a do sklenice limonády jim chytím hvězdy
aby mě měli raději
z padajících souhvězdí snesu v náruči naději
A kdybych náhodou upadl na zem
nebudu vstávat
Zůstanu ...
Nepůjdu
Chtěl jsem je naposled oba políbit a zkamenět
a jako socha ukazovat prstem do nebe
Nechali si to oba líbit
zahledění a ztracení do sebe
Budu stát ve dveřích a nebudu se hýbat
Ještě se ohlédnu...
Budu mít sílu zamávat?
Nebudu....
Budu se jenom dívat
Zůstanu...
Nepůjdu...
Zapomněl jsem jim povědět aby si mě nevšímali
Ale to už oba dávno dávno udělali


1975


Hlavnístránka