Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Žárovka samotky
   Zůstane to v rodině
   Za vším hledej ženu
   Zelené rukávy
   Zasloužilý učitel
   Zem voní dřevem
   Ze soboty na neděli
   Zezadu
   Zkušená žena
   Život je jinde
   Zenové variace
   Zavřít můžou - pustit musí!
   Zpaměti
   Země, ve které nic takového
nebude muset být

   Začouzené sklíčko
   Země peklo nebe voda oheň ráj

Zelené rukávy


Zvoní klekání vojsko uhání
víra v boha zvedá rytířům hledí
a jeden z nich bledý jako mnich
koně zastavil oči rukou zaclání
Zmáhá ho pláč a lidská zášť
zmáhá ho krása a hebké hedvábí
Pozdě zvečera vychází z jezera
bílá paní se zelenými rukávy
Má v očích sůl a modrý hlas
a vodu pije z lesní studánky
Kdo se jí znelíbí toho políbí
a zahalí zelenými rukávy
Rytíř zapomněl za čím dlouho jel
toulá se s ní zapomněl na válku
-- Necítím vinu vím že zahynu
půjdu s tebou zvlnit jezerní hladinu
Pověz nejsi sen průhledný jako den
zmáhá mě krása a tvoje hedvábí
Vem si mé zbraně a běž
jestli musíš nebo chceš
ale nech mi tu za ně svoje rukávy --
Jako chladná zeď studí odpověď
a jeho prsten padá do trávy
Zem se zachvěla paní zmizela
nechala na zemi ležet svoje rukávy
Splývá s ní v dálce kleká do trávy
a její polibek bolí
Skrývá v ní hlavu - pozdě pochopil
že líbal smrt - a v trávě leží zelené rukávy


1967


Nevím, kde jsem zaslechl alžbětinský anonymní motiv. Po paměti jsem si písničku zharmonizoval, z útržků anglických slov přimyslel příběh, a čemu jsem nerozuměl dodělal po svém. Zpíval jsem tehdy improvizované balady ze sbírky renesanční poezie. Dneska se k písni vracím s Janou Lewitovou, zpíváme ji makarónsky, dvojjazyčně. A pak že se člověk vyvíjí. Vrací se jenom oklikou na místo prvotního hříchu.


Hlavnístránka