Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Žárovka samotky
   Zůstane to v rodině
   Za vším hledej ženu
   Zelené rukávy
   Zasloužilý učitel
   Zem voní dřevem
   Ze soboty na neděli
   Zezadu
   Zkušená žena
   Život je jinde
   Zenové variace
   Zavřít můžou - pustit musí!
   Zpaměti
   Země, ve které nic takového
nebude muset být

   Začouzené sklíčko
   Země peklo nebe voda oheň ráj

Zem voní dřevem


Líbezná hebkost dlabaného nádobí
se dotýká mléka a voní dřevem
Vstávám časně za mrazu
z prachových peřin do dřeváků
vyhřátých jako zápraží u babičky v údolí
a vycházím do rána - voní čerstvým dřevem
A slunce vychází na opačné straně
zem voní dřevem
Jenom mokrá hlína a zelené obilí
zbylo požaté v klíčcích
Rolník hledí němými pohledy
na právě poražený nejbělejší smrk
Zvedá dlaň k očím
a jeho vlastní ruce voní
čerstvě rozdrceným dřevem
Dívám se do vody
potok se plní dřevem
vlévá se do řeky
voda je nesená dřevem
Když břehy krvácí zem voní dřevem
Krajina bez dřeva - pustá a zničená
pod březím sluncem
nejlepší vydala napospas vodám
Bylo jich příliš - kmeny se vzpříčily
přívaly vod opadly
zem voněla dřevem


Taras Kuščinský mě pozval do své neuvěřitelné chaloupky - bez vody a elektřiny jsme byli na pár dní blíž přírodě než sami sobě. Viděl jsem kolem sebe les, a slyšel strhující rytmus povodně. Voda je symbol trvání, dřevo symbol růstu a života. Když voda nese dřevo, vnímáme to jako symbol zmaru. Zkoušel jsem opatrně napínat téma písničky směrem k tomu, co mi chybělo: cítil jsem prudký pohyb, sílu, ničivou a přesto krásnou, dodával jsem si tu změť zmaru a naděje do žil. Přesytil jsem text souhláskou, kterou neumím vyslovit. Pochopil jsem, že písnička nemůže být nikdy bezbolestné plácání do vody, vždycky se v ní slova vzpříčí, a přesto je melodie svým proudem nějak strhne a srovná do neustále se proměňující významové tříště.


Hlavnístránka