Písně Vladimíra Merty


A   B   C   D   E   F   G   CH   I   J   K   L   M   N   O   P   R   S   T   U   V   Z      


   Žárovka samotky
   Zůstane to v rodině
   Za vším hledej ženu
   Zelené rukávy
   Zasloužilý učitel
   Zem voní dřevem
   Ze soboty na neděli
   Zezadu
   Zkušená žena
   Život je jinde
   Zenové variace
   Zavřít můžou - pustit musí!
   Zpaměti
   Země, ve které nic takového
nebude muset být

   Začouzené sklíčko
   Země peklo nebe voda oheň ráj

Zpaměti


Zamyšlený politik v ženské paruce
mě bere v tlačenici na stanici metra za ruce
chce se nechat zasvětit
do tajemství žít věčně
ve špatné paměti obyvatel
této země
Jaképak tajemství - je jako kolovrátek
všichni je známe zpaměti
a nejkrutěji splývá ze rtů matek:
-- Myslete na děti! --
V aktovce měl igelitové cokoliv
a indiánskou čelenku
svačinu a trenčkot
a placatou baterku
rád by mi pomohl
ale jak vidím všechno jde od desíti ku pěti
on to ví on za vše ručí
on -- pamětník
spolknul tlačenku a nabídnul mi hašlerku
sebral se země desetník:
-- Myslete na děti! --
Kapelník zvedl taktovku
á dva tři ruce vzhůru
vyhlásil dámskou volenku
Jeho vlastní hudba spadla pod stůl
zpěvačka schovala svou tvář za sklenku
ambulance svážely spadané listí
metaři hrabali hráběmi první oběti
pojišťováci si nebyli sami jistí
dospělí mysleli na děti
Podivín Noe
stloukal ze kmenů pramici
osm let plul
po neklidných vodách
než vypustil holubici
nevěřící Tomáš čekal
jestli zpátky přiletí
holubice uletěla ke slunci vrátil se havran
zahnutým zobákem krákal:
-- Myslete na děti! --
Krůpěje deště
skropily stopy těch kteří odešli
zůstaňte v posteli
ve vzduchu drnčí dráty
vysokého napětí
nikdo nikoho k ničemu nenutí
- běž s nimi dojdeš-li
nikdo se nikoho nezeptá:
Jak je ti?
Krok zpevní
krapet alkoholu
Až ti tvůj vlastní syn zašeptá:
-- Táto
tys taky patřil k těm
kterým patřila naše budoucnost? --
Jako bys narazil na skálu
na dně paměti
Myslel jsi na sebe
Vůbec ne na děti


1975


Hlavnístránka