Elena Kubičková, Rahul Pophali

DAMARU

pátek 5.11.2010 v 19:30 hod

tanec kathak a indická klasická hudba

Hrají:
E.Kubičková - esrádž
T.Reindl - tabla, didjeridu, klarinet, hlas, realtime looping

Tančí: Ivana Hessová a Anežka Hessová ? indický tanec kathak

Strašnické divadlo - ul.Solidarity 1986/53, Praha 10 - Strašnice
(MHD - metro A Strašnická - tram 7 stanice Zborov nebo bus 188 zastávka Dobročovická)

Cena: 150Kč/100Kč

www.kathak.wz.cz
www.strasnickedivadlo.cz

DAMARU

Představení unikátní skupiny Damaru přenáší diváky do pestrobarevného světa indického kathaku, temperamentního klasického tance a podmanivé, živě hrané indické hudby. Hudební složce dominují strhující rytmy bubnů tabla, korespondující s rolničkami tanečnic, melodie indických rág rozeznívá tradiční smyčcový esrádž, ke slovu se dostávají i další nástroje a moderní samplovací technika.

Hrají:
E.Kubičková - esrádž
T.Reindl - tabla, didžeridu, hlas, realtime looping

Tančí: Ivana Hessová, Anežka Hessová, J.Vojtko, H.Voráčová, E.Burešová, I.Kobyláková, E.Bartoňová, S.Mikulcová, S.Skrbková, V.Krištofová, L.Kašičková, P.Grossová, B.Nesvačilová, J.Lahovská a další.

Strašnické divadlo - ul.Solidarity 1986/53, Praha 10 - Strašnice
(MHD - metro A Strašnická - tram 7 stanice Zborov nebo metro Želivského a tram 11 do stanice Zborov)

Cena: 150Kč/100Kč

www.kathak.wz.cz
www.strasnickedivadlo.cz

     Na programu budou večerní severoindické rágy doplněné poloklasickými skladbami (Indičtí mistři neuvádějí předem, kterou rágu přednesou)

     O severoindické klasické hudbě se někdy mluví jako o hudbě hindustánské. Je to trochu paradoxní, u zrodu tohoto žánru totiž stála také muslimská a perská hudební tradice. Velký rozkvět nastal zejména za panování Mughalů v severní Indii. V přepychových šlechtických sídlech se pěstovala hudba náruživě, dvorní zpěváci a hudebníci obstarávali uměnímilovným vládcům ušlechtilé rozptýlení. Noblesní mughalské paláce jsou dnes mnohde v ruinách a zarůstají travou, zjemnělá sofistikovaná hudba však přežila. Její tradice, stále živá a kultivovaná nepřetržitě od středověku, promlouvá k dnešním posluchačům v Indii i ve světě.

     Co tedy představuje indická klasická hudba? Je modálním žánrem, opírajícím se o detailně propracovaný systém melodických a rytmických struktur, v jehož rámci se komponované části přednesu skladby střídají s improvizacemi. Melodickou strukturu, dá se také říct vzorec, určuje rága, rytmický vzorec je dán tálou. Severoindický klasický repertoár obsahuje stovky rág, mezi nimi základní, známé i méně známé. Každá rága vychází z některé z indických stupnic, jichž je celá řada a jež mohou mít prapodivná seskupení celých tónů a půltónů v rámci pentatonické, hexatonické nebo septatonické stupnice, přičemž někdy se také pracuje s oběma variantami daných stupňů. Dále k definování rágy slouží vzestupné a sestupné řazení tónů, jejich intonace (oktáva se teoreticky dělí na 22 dílů, šruti), zdobení a některé povinné melodické postupy, které si však interpret dotvoří podle svých vědomostí a schopností. Starobylost indické klasiky lze spatřovat v pevně daném a variacemi komplikovaném metru, které je kromě sólového álápu od počátku do konce přednesu vyznačováno hrou na bubny tabla. Indické rytmické vzorce, tály, mají nejrůznější počty dob, nejčastější je pomalý nebo rychlý tintál o šestnácti dobách. Zpěvák nebo instrumentalista pak naplňuje tálu předkomponovanými tématy a střídá je s improvizacemi. Tablista se dostává ke slovu při opakování tématu, má příležitost předvést v sólu škálu jemně odstíněných úderů na dva bubny - do tóniky laděný daján a basový bhaján - a variovat metrum propracovanými matematickými triky. Přednes obvykle začíná meditativním álápem, vystihujícím atmosféru rágy, pak následuje pomalá věta s doprovodem tabel, po ní věta rychlá, v instrumentální hudbě často vrcholící brilantním prestissimem.

Sitár

     Mezi indickými nástroji vévodí sitár, i na Západě známý nástroj, který je zde považován za symbol indické hudby. Není to ale nástroj příliš starý. Moderní sitár nahradil starší víny teprve zhruba před dvěma sty lety.A přibližně před padesáti lety se velcí mistři sitáru Ravi Shankar a Vilayat Khan postarali o technické i hráčské zdokonalení v takové míře, že vlastně není co zlepšovat. Maestro sitáru Dr. Jibendra Narayan Goswami navazuje na školu Vilájata Khana, slavného sitáristy a hudebníka dějinného významu. Uctívaný Vilayat Khan navázal na prastarou školu instrumentální hudby, jejímž byl pokrevným dědicem a ve druhé polovině 20. století dovršil umění dávných dvorních hudebníků. Skládal také vlastní hudbu, například k slavným filmům Satyajita Raye. Podstatou tohoto stylu hry na sitár je vokální ztvárnění rág. Cílem techniky je tudíž co nejužší souznění s možnostmi lidského hlasu do všech subtilních intonačních detailů, glissand a indické klasické koloratury.

     Mistr sitáru Dr. Jibendra Narayan Goswami se narodil v roce 1959 v rodině hudebníků ve svatém městě Váránasí. Indickou klasickou hudbu začal studovat nejprve se svým starším bratrem Šrí N. Gosvámím, mezinárodně renomovaným hráčem na sitár a surbahár. Později absolvoval studium instrumentální hudby na Benaras Hindu University. Jak je u indických umělců zvykem, stále je ve spojení se svým guruem, maestrem stáru a surbaháru Shujatem Khánem, synem jednoho z největších sitáristů v historii indické klasiky, Ustada Vilayata Khana. Pod jeho vedením zdokonaluje svou techniku v duchu melodických a estetických tradic této významné instrumentální školy. Se svým guruem také společně vystupuje.

     Dr. Gosvámí působí jako pedagog na prestižní Music Vasanta College (Krishna Murty Foundation, India) ve Váránasí. Od roku 1995 je stálým umělcem All India Radio. V roce 1995 také vyhrál první cenu v celostátní indické soutěži "Sangeet Academy Competition". Přednášel a vedl workshopy na univerzitách ve Španělsku, v Izraeli, na Benaras Hindu University (Indie). Pravidelně vystupuje v Indii i v Evropě (Německo, Belgie, Dánsko, Francie, Finsko, Španělsko, Česká republika atp.), koncertoval také v Izraeli. V roce 2006 vystoupil v džugalbandi s E. Kubičkovou a tablistou Mani Shankarem Tripathim na festivalu Smetanova Litomyšl.

Esrádž

     Smyčcové nástroje mají v indické klasice poněkud zvláštní postavení. Ačkoli výtečně vyhovují myšlence imitovat při přednesu rágy lidský hlas, za sólové nástroje začaly být považovány až v polovině minulého století. Předtím sloužily hlavně coby melodický doprovod zpěvákům a tanečnicím. V současnosti však patří rágy hrané na smyčcové nástroje k vyhledávaným zážitkům. Esrádž, pocházející z Bengálska, býval ještě před padesát lety rozšířeným nástrojem, hodně na něj hrávaly dámy. Dnes se s ním setkáme spíš vzácně. Má podobné sestavení hracích a rezonančních strun jako sitár, také ladění.

     Elena Kubičková vystudovala klasické housle, od roku 1990 hraje na technicky náročný, dnes již spíš vzácně pro přednes rág užívaný smyčcový esrádž. Tradiční esrádž má devatenáct strun, čtyři jsou hlavní, další dvě oktávy rezonančních strun se ladí do dané stupnice. Mezi jejími učiteli severoindické klasické hudby, s nimiž je stále v kontaktu, jsou dva významní hudebníci a pedagogové z Váránasí: Dr. V. Balaji, zpěvák a houslista, profesor Benaras Hindu University a sitárista Dr. Jibendra Narayan Goswami, držitel 1. ceny v celoindické soutěži Sangeet Academy z roku 1995. Indickou hudbu propaguje v České republice na koncertech, přednáškách a prostřednictvím pravidelných pořadů v Českém rozhlase na stanici Vltava.

Tabla

     Dvojice bubnů tabla, v tónice znějící daján a basový bhaján, vznikla dle legendy rozdělením starobylého dvoustranného horizontálního bubnu pakhávadž. První zmínky o tablech jsou z 18. století. V severoindické větvi klasické hudby slouží jako rytmický doprovod sólistům, tablová sóla jsou však také oblíbená. V současnosti se tabla uplatňují i v jazzu a populární hudbě. Každý úder a jeho kombinace s dalšími jsou pojmenovány určitou slabikou, z nich se skládá theka, ustálený základní tvar některé z indických tál, kombinacemi pak vznikají variace v sólech.

     Tablista Mani Shankar Tripathi pochází rovněž z Váránasí. Na tabla začal hrát ve věku šesti let pod vedením otce, aby pokračoval v rodinné tradici. Jeho pozdějším učitelem byl slavný tablista váránaské gharány, Pandit Ašutóš Bhattačarja, s nímž spolupracuje v posledních dvaceti letech stále. Mani Šankar patří ke stálým umělcům All India Radio, doprovází významné indické sólisty v Indii i v zahraničí, pravidelně se účastní turné po Evropě.

     Koncert má formu džugalbandí, dua, v němž se sólisté v přednesu rágy střídají. Spojuje je gramatika rágy a rytmický cyklus, společně také hrají pevně dané kompozice. V dnešním koncertním dění jsou nejrůznější kombinace nástrojů v džugalbandi mezi příznivci indické hudby oblíbené.

MINIFESTIVAL EXOTICKÉHO TANCE