Aktivně vystupuju s vlastním repertoárem tak zhruba od poloviny 70.let. V počátcích dost často ve dvojici s Oldřichem Janotou. Později i ve (spíše Janotově) seskupení Pentagram. Na začátku 80.let jsme sestavili s Vlastou Markem (perkuse) a Jirkou Kohoutkem (housle) trio s názvem NA PRAHU! Měl jsem v té době pár písniček, které se vázaly na Prahu a na různé prahy a pokraje, začínání, zkoušení a objevování, a tak jsem to časem spojil v rozsáhlejší celek NA PRAHU!, aby to mělo větší spád a aby se mezi písničkama nemuselo mluvit. Ve skupině NA PRAHU! však vznikl nad NA PRAHU! prudký spor o to, zda je to únosné hrát něco tak dlouhého, takže NA PRAHU! provedli NA PRAHU! snad jenom jednou a rozpadli se. A tak jsem zůstal na několik let sám. Teprve až kolem r.1990 vzniklo trio, kde se ke mně přidali fenomenální houslista Slávek Forman a neméně fenomenální kontrabasista Jaroslav Kovář. Plodem naší spolupráce bylo album "Popelka jde na ples" (1991), kde se již jako host objevil můj bratr bubeník Jan Noha. Na "Popelce" je zkrácená verze NA PRAHU! a několik dalších písniček - starších i vzniklých zhruba v té době. V okamžiku vydání desky se však už muzikanti částečně zase rozprchli: Jarda šel vydělávat k Žalmanovi, Slávek kamsi do světa; zato jsme to rozjížděli s bráchou Honzou. Pak se k nám přidal někdy koncem roku 1992 Jan Volný, tehdy spíše kytarista, ale v naší skupině platný zejména jako baskytarista. A Jakub Noha band byl na světě. V podstatě začal svou činnost vytvořením a natočením alba "Kde je ten ráj..." (1993), pokračoval koncertováním, vydáním druhého alba "Tady někde" (1995), dalším koncertováním a v roce 1997 vydáním alba "NA PRAHU!", které, na rozdíl od "Popelky", obsahuje rozšířenou verzi NA PRAHU! s textovými a obrázkovými přílohami, které graficky zpracoval, stejně jako ostatní obaly našich alb, náš dlouholetý kamarád a spolupracovník Ruda Flek.
     V květnu roku 1998 se přidal čtvrtý hráč, kytarista Petr Bublák řečený Bubák. Na začátku června 1998 zase odešel ze seskupení Jan Volný, který se plně věnuje své vlastní skupině Volný styl a svému nahrávacímu studiu. Nahradil ho baskytarista liberecké skupiny Jarret Marek Štulír.
     Čas běží, poměry se mění a muzikanti se mají co ohánět, takže hrají na různých stranách, v různých kapelách. A tak ne vždy má každý čas. To mě přinutilo najít si na některé nástroje alternace. A proto se zhruba od léta 1999 na base s Markem Štulírem střídá Dan Kozel a u bicích s Honzou Nohou Vojta Noha (je to pořád v rodině, je to můj synek), který je protagonistou skupiny Harmasan.

     A kdybych měl teď nějak charakterizovat náš styl, tak bych asi nesměle řekl, že se pohybujem někde na rozhraní folku, blues a rocku a možná i něčeho tvrdšího. Od té doby, co je u nás Bubák, dostává to občas takový trochu jako Hendrixovský charakter. Já sám mám rád syrovější, razantní zvuk kapely a nějaké stylové škatulkování mi moc nesedí. Považuju styly spíš za výrazové prostředky a rád přeskakuju z jednoho do druhého, takže, když nás někdo slyší poprvé, tak někdy i užasne. Občas si pro zábavu zahrajem nějaké ty Beatles, ale já to v poslední době moc nevyhledávám.