Na novém albu "PÁLAVA" se Majerovy brzdové tabulky představují ve složení:

Andrea Landovská – zpěv
Petr Linhart – zpěv, mandocello, elektrická a akustická kytara
Vít Kahle - zpěv, sopránový a tenorový saxofon, klarinet, basklarinet
Antonín Bernard - pětistrunná bezpražcová baskytara, violoncello
Tomáš Makovský (Žáha) jako stálý host – bicí
Marek Štifter jako host – elektrická kytara, slide, syntezátory, flétna shakuhatchi

Skladby:
Pálava, Odpolední čas, Volání jara, Digital country, Železniční most, Perychta, Svantovít, Hvězdopanna, Rybník Tma, Stínem, Pád listopad, Den svaté Anny, Sangria

Hudbu složil a texty sepsal Petr Linhart
Autorem hudby písní Den svaté Anny a Sangria je Vít Kahle
Produkce alba: Marek Štifter, Petr Linhart

Natočeno v létě 2004 v pražském studiu 3bees (zvuk a hudební režie Kakaxa, binksf a Šablonka), finální střih a mix Marek Štifter ve studiu Lineart, mastering Michal Pekárek tamtéž.

Album "Pálava" vystihuje následující rozhovor se členy souboru:

Proč právě Pálava?

PL: Pálava je symbol ohně a vyprahlé krajiny rozpálené poledním sluncem, je to druhé jméno Pavlovských vrchů nad jihomoravským Mikulovem. Pálava jako posvátné pohoří, k němuž od věků směřují pohledy lidí z okolních rovin, místo legend, hradů a kaplí, ztracený svět divokých květů, vápencových skal zářících za úplňku, hlubokých soutěsek, hlásek a úkrytů z dob barbarských vpádů. Železná věž na vrcholu září do tmy jako maják, lovící z éteru nedořečené fragmenty zvuků. Pálava je královna svůdkyň a příběhů, silné víno, démon poledního času.
AB: Démon poledního času... však už je nám taky všem okolo čtyřiceti.
PL: A nastává Odpolední čas...
VK: A v neposlední řadě jsme pod skutečnou Pálavou strávili pěkných pár chvil, dílem nad novými písněmi, dílem pak nad stejnojmenným silným vínem pana Kopeckého.

Jak vznikala hudba, kterou na albu prezentujete?

PL: Nejprve jsem takovou anténkou, která tvarem hodně připomíná onu železnou věž na Pálavě, vylovil z virtuálního vesmíru všelijaké smyčky, zvuky a ruchy vše sestříhal, pak přicházely melodie, texty, demo jsme si odvezli pod Pálavu...
AB+VK: ...a tam jsme, samozřejmě bez jediné kapky alkoholu*, hráli, zkoušeli a zpívali...
AL: ...a pak to hoši odnesli Kakaxovi do studia, přišel Tomáš Makovský, plno věcí odbubnoval, potom každý nahrál svých tak asi osm nástrojů, potom se zpívalo...
AB: ...potom se toho zase nejmíň tak půlka vyházela ...
PL: ...a pak jsme vše odnesli do studia Lineart našemu kamarádovi a osvědčenému ryborybímu producentovi Marku Štifterovi. S Markem jsem tam strávil celý týden, Marek vymýšlel, míchal, stříhal a místy dohrával, já s ním dával hlavu dohromady a vařil kafe. Nakonec dílo uchopil Michal Pekárek, muž nad jiné slyšící a zvuk nahrávek doladil masteringem.
VK: A potom celou tu Pálavu opatřili pánové Karel Haloun a Luděk Kubík ohnivým bookletem s neméně ohnivými fotografiemi Karla Cudlína.

Jak by jste tedy nazvali současný hudební styl Majerovek?

PL: Konečně jsme po bezesných nocích, strávených na internetu, tu správnou škatulku objevili. Když spojíte akustické nástroje a elektroniku do písňové formy, vznikne prý folktronic. Nebo taky Pálava. Zde je ovšem ještě druhá možnost: zkřížit Tramín a Müller-Thurgau...

Kterou skladbu nového alba byste uvedli jako typickou ukázku pálavského stylu folktronic?

PL: Třeba Digital country, country dílem hraná počítačem s digitální přesností, nedostižný sen každého pravověrného bluegrassového inženýra! Ale všechny skadby na Pálavě jsou nějakým způsobem folktronic...

Co nového nás čeká v textech?

PL: Poprvé se na albu objeví příběhy, jako třeba Perychta, balada sepsaná na základě pověsti z Hořovicka, vyprávějící o setkání masopustního průvodu masek s přízrakem, Hvězdopanna je zas tušený příběh o návratech a o naději, který mne potkal při návštěvě jistého kamenného seskupení na Petrovicku. Taková soukromá téměř mariánská píseň.

A ostatní texty?

PL: To jsou zpravidla různá zaklínání plynoucího času...