Ante portas
Urousanej od rosy
co někdo dávno setřel na kolejích
jsem jeden z vás kterej ještě není jejich
Jsem ta slavná osobnost - už asi víte která?
No tak ta!
Neposkvrněná panna - Virga intacta
Duní tamtamy v nás
tamtamy srdcí nás ženou dál...
Kam? Kdo to ví...
Vyhejbám se kempům svátečním trempům
stanice Hvězda za mnou vysílá signály kouřový
Ráno sbírám se země cizí tašky z igelitu
je mi mizerně - poznej svou zemi - Terru incognitu
Vlaky s tanky rachotí a drtí rosu na kolejích
Ne... ještě nás nemají
Ještě nejsme jejich
Mám v kapse smlouvu kostým a jsem hladce oholený
málem se chystá i přímý televizní přenos
a už mě vyvádějí vyvolení že nejsem povolený
už jsem se radoval - bylo to praecox
Když si mě pozvali tak ať mě tu mají
chtěj abych nehrál tak před branami hraji
těm jako já bez lístků aby byl trochu vodvaz
odborně řečeno: Ante portas
A děsně mě naštvalo kolik vlastně je jich
co stojej s námi a řvou Rosu na kolejích
Celí se tetelí že mají hymnu
lesní zákon a mládežnický břicha
Co tu vlastně dělám? Přírodně hynu
a tak vás chci poprosit o minutu ticha
Ante portas je potupná sexuální příhoda. Chtěl jsem zahrát na Portě před branami - navzdory zákazu, jako soukromník. Týden po lochotínském chorálu, který jste mi zazpívali do Prahy magické, jsem měl ještě poslední nezrušené hraní v olomoucké tělocvičně. Publikum vyzuté do ponožek a úžasné slunce, teplo souznění. S Vaškem Veselým jsme odehráli pět nových písniček. Vznikly narychlo, v překotném tempu se v nich střídaly pocity trpkosti, zklamání, výčitek a příslibů, že se vrátím. V dobách zákazů jsem si hrál s dětmi a psal, učil se nové fígle na kytaru. Asi po půl roce jsem napsal svůj první dopis na ÚV. Tahle písnička byla předzvěstí mé soukromé revoluce.
Zákaz trval rok a půl, neskončil jako vždycky do ztracena. Na Pražském kulturním středisku jsem vymohl nejen pro sebe, ale i pro ostatní písničkáře právo vystupovat sám za sebe, nést přímou odpovědnost. V páteři režimu něco křuplo, a už to nesrostlo.