Hodina vlka

Celou jsem si tě zapamatoval v šatech z průhledné perleti skáčeš panáka v dálce Prohlížím si tě pod sukní v kalužích po způsobu žižkovských dětí S velkýma očima jedeme domů tramvají sháním po průjezdech vonící kouzla polykající čas k zašlým věcem Obloha se zavázala před deštěm provazy upletenými z vody Nahatí uličníci kluci běží na plovárnu u rybníka Šmouhy Staré ženy vynášejí pelargónie na kraje chodníků před domovními dveřmi Hledíš na mě ze dna popelníku polykáš slzy a šeptáš věř mi! Je tolik způsobů na vypovězení slova sbohem loučení se kolem plíží jako hudba z pouti Jsou zašlá sbohem vyplakaná do kapesníků nevěřící sbohem z prvních tanečních Navoněná krajkoví kouře skrývají v sobě dýku Hledíš na mě ze dna popelníku beru tě za ruku a vybízím tě dál A ty přicházíš sedíš na tanku a nikdo tě nevidí Otevíráš náruč a střílíš do lidí Svlékáš se přede mnou nikdo ti nepřináší květiny Vrháš se z letadla a počítáš vteřiny Máš na rameni vránu smrt a uniformu z perleti Přes tělo bílý pruh na pažbě jména obětí Jsi cizí slepá bezcitná nehybná panenská nevinná když střílíš do dětí Chtěl jsem tě znovu vidět v průsvitných šatech z perleti Vidět tě krásnou ve snu odejdi - počítám do pěti Nevím kde to bylo a proč jsem si to bral je mi to líto - svět se tím nezmění Běh věcí trvá dál A ty přicházíš šaty z perleti a oni za tebou střílejí a počítají do pěti Jdu ti naproti a podávám ti květiny a kulky letí ještě zlomek vteřiny Směju se smíchem jakobych se smál Je mi to líto svět se tím nezmění Běh věcí trvá dál
1970
Citově mě odchovaly ruské válečné filmy. Dojímaly mě k pláči srdceryvné výjevy, dětské oči předčasně zestárlých dětských herců, které vyjádřily celý bezmezný smutek života svých rodičů. Nikdy jsem se nepošklíbal pionýrům, stojícím v květnu u pomníčků padlých. Věděl jsem, že nás ti, co přežili, musí brát jako nepřátele. Šest dlouhých let se ve Škodovce vyráběly tanky a děla. Jednoho dne se vrátily. Vlastně tu nikdy nepřestaly být. Srpen byl jen optický klam, sebeopojení, nesmyslná víra, sebeukájení. Zamrazil mě příběh vojáka, který beze slova po celý den naslouchal odvážným nadávkám rozzuřeného davu, a pak se beze slova zastřelil… Neměli jídlo, byli prý zdrogovaní… Jiný zastřelil svého velitele, a pak sebe. Jiného prý zastřelili jeho vlastní... Toto je obraz okupace v lehkém mariánkovém rauši. V Kazachstánu se prý pěstuje na nedohledných lánech.