Stopy
Jeli jsme autem s utrženým výfukem
a na podlaze zbylo seno
žehlicí prkno mě tlačilo za krkem
místo děje zůstane utajeno
Vzpomínali jsme na kamarády
pomlouvané v novinách
sudičky nás dosud měly rády
hovor se nesl ve dvou různých rovinách:
Ta první byla lehkovážná
a spěla rychle ke konci
Ta druhá tichá vážná
jak stopy bosých nohou kdysi v pískovci
Vezli mě dvěstě dvacet kilometrů
na pohřeb pro mě neznámého
chtěl zahrát píseň o chytání větru -
- nic dojemného nic velebného
Sčítal jsem tiše jména mrtvých
kteří nás cestou k nebi předešli
bylo jich jenom na pár prstů
jak věčných lásek krutých že odešly
A myslel přitom na svůj vlastní konec
a na ty z vás kteří ho se mnou oslaví
zahraju si sám jako vdovec
kterému těžké víno stouplo do hlavy
Kytaru nechám ležet doma
zapíšu si stav tachometru
zapomenu asi navěky slova
naivní písně o chytání větru
Poprvé jsem jel hrát na pohřeb neznámého kamaráda-horolezce, měl rád moji hudbu. V nostalgickém zákoutí horolezeckého cintorína přede mnou hrála Šizuka Išikawa. Svezla mě domů v BMW. Poprvé a na dlouhou dobu taky naposled jsem se cítil vyvoleně. S drobnou závratí jsme prožívali cizí bolest.