 |  |
Skupina DAMARU vychází z tradic severoindického klasického chrámového tance kathak, ke kterému přistupuje vlastním tvůrčím způsobem. Kathak je dnes odborníky považován za jediný klasický tanec, v němž i indičtí umělci mohou uplatňovat nové choreografie. V hodinové koncertní performanci propojuje DAMARU taneční a hudební svět. Tradiční formy doplňuje improvizovanými plochami, které vycházejí z její evropské zkušenosti. DAMARU staví na prastarých principech severoindických klasických rág, hudební složku představení však obohacuje v některých částech dalšími hudebními nástroji a barvami (didžeridu, alikvótní zpěv) i moderní samplovací technologií.
V divadelních projektech sugestivnost tanečních výstupů doplňuje promítání diapozitivů a videodokumentu na bílé sárí a těla tanečnic. Fotografie od vynikajícího dokumentaristy Viliama Poltikoviče a německé fotografky Dani Schwalbe zachycující převážně indické ženy a videodokumenty z našich cest po Indii jsou prvkem nejen scénografickým a dokumentárním, ale také podporují či provokují význam divadelního obrazu.
Skupina vystupovala: hudební, filmové a divadelní (Karlovy Vary 2002, Febiofest 2003/04/06, Loď Tajemství 2003/06, Příjemná setkání 2003, Ferrara mezinárodní festival Itálie 2004, Festival indického jídla 2005, Alternativa a Etno Brno 2005/06, Jeden svět 2006 atd.), podpořila benefiční akce Den pro Indii 2002 (Unicef ) a Tanec pro Asii 2005, Slavnost Díválí 2005/06, doprovázela v Praze vystoupení indických mistrů tance kathak a klasické indické hudby: Dr. N. Jafa (kathak) 2002, Dr. J. N. Goswami (sitár) a M. S. Tripathi (tabla) 2005, S. Mallick (kathak) 2005/06.
Stránky skupiny.
Vystudovala DAMU. S divadelní skupinou Tujú vystupuje doma i v zahraničí (Mexiko, New York, Dánsko, Rakousko, Polsko aj.). V roce 1992 odjíždí do Švýcarska, kde pracuje v divadle Montreurs d´Images. V Ženevě studuje kathak, klasický tanec severní Indie, pod vedením francouzské profesorky N. Rapallie. V roce 1992 se stává žákyní indického mistra M. P. Mishra. V roce 1997 absolvuje studijní pobyt v Indi. V dalším roce se v Ženevě účastní jako herečka a tanečnice inscenačně náročného představení Draupadí, improvizované části védského mýtu Mahábhárata. Po studijním pobytu v únoru 2001 v Bangalore u guru N. Rajendra (Lucknow gharana) a ve Váránasí u guru M. P. Mishra (Baranas gharana) zakládá skupinu Damaru. V červnu 2001 jako tanečnice a režisérka realizuje představení nazvané "Indická inspirace" (Taneční listy, ročník 39, 9/02) a v květnu 2005 taneční dokument o indické političce Phoolan Devi "For Phoolan" (Respekt 18/05, A4 10/05, Právo 12/05). Od roku 1995 vyučuje v Praze indický kathak, pořádá workshopy a představení v Praze s mistry kathaku M. P. Mishra (1998) a S. Mallick (2005/06). V roce 2006 studuje kathak v Kolkatě u S. Mallicka a v jeho škole "Nataraj" (Lucknow gharana). Od roku 1997 organizuje Letní Setkání v kapucínském klášteře v Mnichově Hradišti, kde také působí jako lektor indického tance. Externě se podílí na programu "Collegium ethnomusicologicum" v rámci Certifikovaného programu etnomuzikologie na fakultě humanitních studií UK.
V roce 1991 odjíždí s matkou do Švýcarska, kde studuje francouzský jazyk na soukromé Waldorfské škole a moderní tanec u profesorky M. Decosterd. Účastní se mnoha divadelních aktivit Montreurs d´Images. V roce 1998 začíná studovat indický tanec kathak u mistra M. P. Mishra, pokračuje ve studiu v Praze, poté prohlubuje své znalosti tance kathak v roce 2001 (Bangalore a Benares u profesorů N. Rajendra a M. P. Mishra. a 2006 (Kolkata u S. Mallicka). Účastní se jako tanečnice představení "Indická Inspirace" a "For Phoolan". Spolupracuje s divadly NUN, BDS a ANPU.
Vystudovala klasické housle u prof. Pražské konzervatoře Gity Morenové, hrála v komorním smyčcovém orchestru. V severoindické klasické hudbě se vzdělávala pod vedením houslisty a
muzikologa prof. Dr. Smarajita Chakravortyho, v Indii studovala ve Váránasí u Dr. V. Balaji, zpěváka a houslisty, profesora Benaras Hindu University, a u Dr.
Jibendry Narayana Goswami (1. cena v celoindické soutěži ve hře na sitár, Sangeet Academy 1995). Na esrádž hraje od roku 1990. Spolu s dalšími hudebníky vydala několik
alb, z nichž některá byla využita jako filmová hudba, např. k třídílnému filmu Igora Chauna "Cesta do Indie". Účinkovala na mnoha festivalech (např. Boskovice, Alternativa (divadlo
Archa), Febiofest, Jeden svět, Hudební večery ve Španělské synagoze, Loď tajemství bratří Formanů apod., také v Polsku, na Slovensku a v roce 2004 (se skupinou Damaru) na mezinárodním
hudebním festivalu v italské Ferraře. Spolupracuje s tablistou Tomášem Reindlem, s kanadským sitáristou Edwardem Powellem a s houslistou Lukášem Kutou. Spolu s indickými mistry (Dr. J. N.
Goswami – sitár, Mani Shankar Tripathi – tabla) vystoupila mimo jiné na Mezinárodním operním festivalu Smetanova Litomyšl 2006, v rámci FOK v kostele sv. Šimona a Judy. Koncertuje s
programem severoindických rág, přednáší o indické hudbě (HAMU, JAMU). Od roku 2002 se podílí na tanečně-hudebním projektu DAMARU, založeném na klasickém
indickém tanci khatak, indických rágách a dalších hudebních a scénických prvcích. Album indických rág, které nahrála s Tomášem Reindlem, bylo oceněno časopisem Harmonie nejvyšším počtem
bodů. Na stanici Vltava v Českém rozhlase připravuje pravidelné noční pořady s indickou klasickou hudbou.
Hru na bicí nástroje studoval na konzervatoři v Plzni a u jazzového bubeníka Ivana Audese, absolvoval letní workshop Berklee School Of Music v italské Perugii. Hře na tabla a studiu klasické indické hudby se věnuje od roku 1998. V roce 2001 studoval v indickém městě Váranasí u vynikajícího tablisty a tanečníka Maty Prasada Mishry, v současné době ve studiu pokračuje pod vedením tablového virtuoza a hlavního pokračovatele benareské tablové tradice, Sanju Sahai. Se skupinou Kumura absolvoval řadu vystoupení a festivalů (např. Světlo duhy 2000, vystoupení s Ivou Bitovou na festivalu Boskovice 2000, Klenová, Den pro Indii, Boskovice 2002). Indickou klasickou hudbu provozuje s hráčkou na esrádž Elenou Kubičkovou a kanadským sitáristou Edwardem Powellem, vstupuje v duu s vynikajícím hudebníkem indického původu, Amitem Chatterjeem. Je členem nového etno-elektronického projektu Al-Yaman, s hudebníkem a muzikoterapeutem Ivem Sedláčkem spolupracuje na workshopech i koncertních vystoupeních, vystupuje se skupinou Śum Svistu a jazzovým bigbandem www.bend.cz. Na letních workshopech "Nová setkání v novém století" v Mnichově Hradišti vede kursy hry na tabla a rytmické ateliéry.
je založena na sofistikovaném systému rág, (melodických vzorců) a tál, vzorců rytmických. Severoindická větev indické klasiky je artificiální žánr modální hudby, který má nepřetržitou tradici od středověku, je však stále živý a stále kultivován. Erudovaným interpretům umožňuje uplatnit vlastní invenci v řízených improvizacích.
Esrádž je tradiční indický smyčcový nástroj. Má devatenáct strun, z toho čtyři hlavní a dvě oktávy strun rezonančních, které se ladí do dané stupnice.
Tabla sestávají ze dvou bubnů: pravý daján je dřevěný a zpravidla se ladí do základního tónu rágy, levý, basový baján je kovový. Tabla se tradičně v Indii používají k doprovodu tance kathak.
Indický klasický tanecKlasický tanec severní Indie kathak byl na počátku předváděn v chrámech jako vzývání a oběť bohům. V době mughalské nadvlády byl tanec v chrámech zakázán a přesunuje se ke dvoru do sídel panovníků, kde literární obsah tance ustupuje čisté technice. Nicméně ve vyprávěcích částech hinduistické mýty a legendy pokračují. Tradiční tanec prezentuje pouze jeden tanečník, který je spíše vypravěčem. Současný kathak je vysoce vyspělým tanečním uměním, zaznamenal důležité změny ve svých formách a tanečníci vymýšlejí moderní choreografie.
Technika:Technika kathaku se opírá o rozvinutou choreografickou řeč, znázorňovanou mudrami (gesta rukou), rytmickými pohyby nohou, expresí obličeje a figurativními pozicemi těla. Práce nohou je prováděna na bázi složitých rytmických celků. Tanečník má na nohou uvázané rolničky (ghungaru) a rytmické ozvuky úderů nohou jsou obdivuhodně synchronizované s gestickými pozicemi horní části těla. Velký důraz se klade také na piruety a skoky prováděné v rytmu za doprovodu bubnů zvaných tabla.
Obsah:Vedle elementů čisté techniky zůstává kathak i nadále převyprávěním mýtů a legend starověké Indie. Pozice těla a gesta představují hinduistické božstvo a legendární postavy. Tanec ve své vyprávěcí části interpretuje lidské emoce a může se stát originálním podkladem pro divadelně poetický výraz.