"Majerovy brzdové tabulky" je název prvorepublikového železničního předpisu, sepsaného a úspěšně vydaného  železničním zkušebním komisařem panem Majerem. Předpis, který obsahuje  např. tvrzení, že "brzdové tabulky byly vlídně přijaty nadřízenými úřady, služebnami i zaměstnanci", donesl na zkoušku do temného holešovického sklepa bubeník Pavel Ullmann právě ve chvíli, kdy se blížilo první vystoupení a vhodný název jaksi stále nepřicházel. Spřátelená kapela kolem Jana Jeřábka, ve které tehdy hrál i nynější člen MBT Antonín Bernard, to tehdy vyřešila lapidárním názvem "Bez názvu".

      Kapela, která se tedy nakonec pojmenovala Majerovými brzdovými tabulkami, vznikala na přelomu let 1985 a 1986 zásluhou Radima Prokopa a Pavla Ullmanna a hrála původně v obsazení Petr Linhart (v té době ex Čp.8) - kytara, Radim Prokop - baskytara, Pavel Ullmann – bicí. Záhy se připojila také zpěvačka Tamara Nathová s příčnou flétnou a všelijakými bubny (nejčastěji z kulatých krabic od dodnes neznámých medikamentů).
      Následovalo symbolické množství koncertů, naposledy na Rockfestu 87. Krátce po něm odjela Tamara Nathová do Rakouska, aby se poněkud zrekreovala po vyčerpávajícím, únavném pobytu v socialistickém Československu a vrátila se z Austrálie až v létě 1990.
      Překvapený zbytek MBT se po roce velmi improvizované existence celkem ustálil v pozměněné sestavě Alena Juričová, později Prokopová - zpěv, Petr Linhart - kytara, Radim Prokop - kytara, Antonín Bernard - baskytara, Vít Kahle (ex Fišpanka, Dona) - tenorový saxofon (Alenu kapela objevila při šíleném chmelovém turné spolu s výše uvedenou skupinou Bez názvu, P.L. a V.K. byli spolužáci na tehdy neméně šílené VŠE). Toto období skončilo natočením demokazety "Noční zprávy" v říjnu 1989 a několika koncerty v roce 1990. Následovalo – tak jako i všude vůkol – hledání odpovědi na otázku co a proč vlastně hrát dál. Celkem logicky vše vyvrcholilo na památném opékání jakéhosi vepře kdesi v lesích nad Berounkou pěkného jarního dne 13.4.1991. Tam se původní sestava MBT rozešla a vzápětí se Majerovy brzdové tabulky ustavily v současné podobě. Všem nám tehdy brněly uši z rachotu laciných bicích souprav a nečitelného kraválu mizerných aparatur. V té době si Petr Linhart (pro další období hlavní autor hudby a výhradní textař) pořídil mandolínu a vhodnou shodou okolností si jí chybně naladil, tak nějak přesně obráceně, což bylo základem i pozdějšího ladění jeho kytarové mandolíny - mandocella. Vít Kahle doplnil svůj instrumentář sopránovým saxofonem a klarinetem, Antonín Bernard si připomněl přetrpěné hodiny houslí a časem se díky nim naučil ovládat violoncello. Do MBT byla nově přizvána zpěvačka Andrea Landovská (spolupracující před tím např. na projektu Jana Brabce "Z jedné strany na druhou"), která si nakonec na hochy celkem zvykla. Bylo objeveno také několik citer a naladěno rovněž velmi po svém. Během onoho památného jara 1991 se podařilo vytvořit a nazkoušet základní repertoár, jež se stal základem budoucího alba "Místa častých zjevení", natočeného na přelomu roku 1991 a 1992. Album vyšlo tehdy době pouze na kazetě u malé pražské firmy F-ART a je poznamenáno zážitky z míst, jež skrývají neviditelné souvislosti mezi přítomnosti a dobami dávnými, z míst, která, jak se zdá, umožňují jisté rozšířené vnímání, tedy z "Míst častých zjevení." Silný inspirační proud vyplynul také z "objevení" historické přítomnosti Keltů v Čechách a některých nápadných souvislostí s jejich kulturou. S odstupem doby mají členové MBT dokonce pocit, že snad byli možná i první, kdo se touto tématikou ve zdejších hudebních krajinách zabýval.
      Skladby z "Míst častých zjevení" se staly základem koncertního pořadu "Ohlasy písní keltských", který se dočkal stovky provedení, několikrát také ve Francii a v Nizozemí (1993).

      Na jaře 1996 vyšlo u brněnských Indies records album "Gabréta". Gabréta, česky Pohoří Kozorožců, je dávným jménem Šumavy, pocházející zřejmě ještě z keltských dob. Je jedním z mála pravěkých názvů, které se na našem území dochovaly téměř až do současnosti (ještě Bohuslav Balbín používá výhradně název "Silva Gabreta", tedy Les Gabréta). Gabréta je tedy symbolem jistých setrvávajících souvislostí, pevným bodem v toku času. Gabréta je ale také bytostí stvořenou z lesa, sněhu, měsíčního světla i žáru slunce, léta a otevřeného nebe.

      Roky 1996 a 1997 znamenají pro MBT - rovněž díky vlídně přijatému albu Gabréta - výrazné rozšíření koncertní činnosti i publicity. Skupina několikrát vystoupila v televizi, v rozhlasových pořadech a kromě  koncertů v Čechách a na Moravě absolvovala v květnu 1997 koncertní turné po Belgii.

      Na začátku léta 1998 vyšlo u Indies album nazvané "Babí Jan", oproti Gabrétě o poznání více písničkové, chvílemi téměř pohádkové, zabydlené vílami, lesními muži a sudičkami.

      V roce 2000 vyšla opět u Indies hned dvě alba. Prvním z nich je CD reedice titulu "Místa častých zjevení" z roku 1992, druhým pak čtvrté řadové album MBT "Ryba ryb". To, co bylo na "Babím Janu" naznačeno, je na "Rybě ryb" dotaženo do řádného konce - původní zvuk kapely zůstal zachován, ale nyní stojí na bubnech Tomáše Makovského a samplech, zvuk pak doplňují elektrické kytary Marka Štiftera a klávesy Pavla Fanty. Marek s Pavlem se rovněž ujali produkce Rybího alba. Na koncertech, spojených s jeho uvedením, všichni zmínění hudebníci s MBT také vystupovali, sestava byla ještě doplněna o vokalistku Soňu Tomečkovou a alternující baskytaristy Jáchyma Baška a Dalibora Josku Muchu.

      V létě 2001 se základní čtveřice MBT vydává do Polska a pak do Litvy, koncertní série vrcholí vystoupením na festivalu Visagino country.

      V roce 2002 MBT oslavily symbolických 15 let od svého vzniku (počítáno od prvního koncertu v roce 1987) koncertem v pražské Akropoli.

      Jednotlivé vybrané skladby MBT se během doby objevují také na různých samplerech a kompilacích, jako například Gabréta na Bohemian Celtic Feelings (Sony Music Bonton 1999), na indiesovském sampleru Noční proud (1997) a konečně na kompilaci Legendy folku (!!!), Universal 2003. Další skladby se objevují například na samplerech Czech Alternative Music vol. V., VI. a VII. (Indies records 1999, 2000, 2001) a na kompilaci Motýlí hra (FT records a Indies records 1999). Ovšem velice speciálním krokem v tomto druhu prezentace kapely bylo nahrání skladby "We Are Not Alone" od Františka Zappy pro samplerové album Salute Zappa! (Black Point records) v roce 2003.

      Konečně na podzim 2004 vychází opět u Indies zatím poslední album MBT – "folktronická" "Pálava". Na albu, které prolíná akustiku elektronikou se opět objevuje bubeník Tomáš Makovský, tentokráte již jako stálý host. Album vzniká v pražských studiích 3bees a Lineart, producentem alba je opět Marek Štifter, tentokráte ve spolupráci s Petrem Linhartem, dále se na albu jako producent představuje Kakaxa. Marek zde také hraje na elektrickou kytaru, syntezátory a další nástroje.

      Na začátku roku 2005 se rozhodla dlouholetá zpěvačka MBT Andrea Landovská ukončit svou pravidelnou koncertní činnost. Místo kmenové zpěvačky MBT zůstává od té chvíle prozatím neobsazené, nicméně na místě Andrey se často objevuje hostující zpěvačka Soňa Tomečková.

      Ve vztahu k diskografii kapely je na místě připomenout také spolupráci s pozoruhodnými výtvarníky Petrem Sísem (tituly Gabréty a Babího Jana), Karlem Halounem a Luďkem Kubíkem (Ryba ryb, Pálava a grafika Gabréty a Babího Jana), Johanou Passerinovou (obrázky v bookletu alba Místa častých zjevení) a Richardem Procházkou (grafika alba Místa častých zjevení), fotografem Bohdanem Holomíčkem (Babí Jan), fotografkou Terezou Mrhálkovou (promo Pálava) a zcela vlastním fotografem Vítem Kahlem (Místa častých zjevení).

      K vedlejším projektům jednotlivých členů souboru patří například účinkování Andrey Landovské v pódiové realizaci Pašijí skupiny Plastic People v Betlémské kapli v roce 1994, účast Víta Kahleho v Opeře Furore na představení Andy Warhol, spolupráce Petra Linharta s Františkem Stralczynským na jeho desce "Na skleničku s Napoleonem" a několik mandolinových partů na jeho dalším albu "Rozpad kolonií", spolupráce Antonína Bernarda s Janou z Velké Ohrady na jejím albu "Do půl těla", účast Víta Kahleho a Antonína Bernarda na nahrávkách pánů Jana Jeřábka a Františka Jančeho, zjevení pánů Bernarda a Linharta na albu "Morana" folkového písničkáře Josefa Lábuse, jakož i občasné Linhartovo sólové vystupování.