| Jeden život
Když nad hlavou tlukot srdce
pak najednou neslyšíš
divná úzkost tě obejme
až strachem zakřičíš
Možná zítra nebo dneska
tělo kámen zatížil
žebrák minci z cesty sebral
pryč na kraj se odplížil
před sebou v prachu uviděl
tu smutnou cestu svou
a snad kamínkům záviděl
že plakat nemohou
Nad hlavou mu ptáci krouží
každý den jde slunce spát
po paprscích květy touží
vítr nepřestává vát
Zvedl zrak a tiše vyšel
a chtěl vidět co bude dál
ale prach, jenž kolem tančil
do očí mu vítr vál
Těžce, pomalu den ke dnu
svou cestu šlape dál
někdy klesne, snad až ke dnu
pak se vznáší k výšce skal
Nad hlavou mu ptáci krouží
každý den jde slunce spát
po paprscích květy touží
vítr nepřestává vát
|
