|
Poslední píseň
Žlutý stín
Usínající město
Podzim
Půlnoční hádanka
Omluvenka
Ztracený tón
Obrázek slunce
Prolog života
Ulice
Hledání č.3
Jabloňové pohlazení
Neprodaní
Jeden život
Proč ti můžu pomoct
A co my
Obyčejný den
Rozprodáno
Modrá proklamace
Epitaf ptačích křídel
Vzpomínka
Malé přání
Nad dopisem
Promiň
Motýlek
Představy I.
Najdeš mě
Rozhovory
Noha nohu mine
Inspirace
Milostné vzpomínky Petra Linharta
Likvidační krajina bojeschopných raket
Psanci samozvanci
Ozdoby zábradlí
Taneček
Pochod snů
Představy II.
Zdálo se, jako by mu tužka v ruce tančila
Jenom v rámci svých možností, protože bez setkání
Rozsévač
Měsíční nápady
Na kraji ticha
|
Promiň
Zkusme zase trochu žít
první se omlouvá, další je jistá
a vysvobození stále ne
Podaná ruka byla cizí
jenom přičíst na dluh života
a být zdvořilý
a za rohem pak kopnout vsteky do zdi
Večer ji drtil v obětí
a ráno byl špatnej, že ji nemiloval
dveře se otvíraly a zavíraly
a lidé odcházeli a nevraceli se
jenom velká myš se mihla nazpátek
Trochu jsme se vydali ze svých příjmů
dna ještě nedohlédnout
jenom přeřadit a neohlížet se
V křeči obav sevřít
vychutnat lež okamžiku
a loučit se bez naděje přiblížení
Probuzení v zajetí svého těla
které se ještě chvělo posledním vzepětím
nepřicházejícího pohledu
přes který je svět duhovej
Bát se něhy, abychom nebzli měkký?
Pěkně děkuju
Uctivě zírat na monumenta dějin
jak jsou nepatrný
jak jsou nepatrný proti jedinému políbení z lásky
a kdy už konečně taky jednou já
Pořád sahat do prázdna...
promiň, vždyť jsi byla docela milá
|
