| Nad dopisem
Když hvězdy pláčou, na zemi roztančí vodu,
myslívám na to, co po mně zbyde
a co vezmu dolů
Možná se zdržím, nepoznám to hned
nechám tu všechno, nechci jen zbytečně
špinit svět
Skloň ke mně blíž svoji tvář ať uvidíš
že víc než se zdálo smíš
Tak jen pojď, když žít zdá se ti málo
a dík za dopis, co se ve strachu smál
zboř tu zeď, tam za ní něco hrálo
v podivné hře, co s tebou někdo hrál
Měl jsem tu rým, jejich úsměv zmizel s ním
o kacíři zítřka vím
Tam uvnitř, kde mě vždycky bodne když odcházíš
a zahřeje mě, když se usmíváš
snad teď anebo zítra, už zítra se něco narodí
a dá mi sílu, která přesvědčí a taky usvědčí
snad ji mám
Tak jen pojď, když žít zdá se ti málo
a dík za dopis, co se ve strachu smál
zboř tu zeď, tam za ní něco hrálo
v podivné hře, co s tebou někdo hrál
Skloň ke mně blíž svoji tvář ať uvidíš
že víc než se zdálo smíš
|
