| Rozprodáno
Krásný den rozstonal
když svůj díl snů rozprodal
svůj díl snů
o malém slunečním dnu
který chtěl být dnem jeho dnů
Býval náš náš náš, jen se smál
věřil jim, nám, všem, květinám
černý mrak jen zbyl
a těžký déšť zavlažil
nový sen mít víc, nežli měl
A pak dál dál dál neviděl
zůstal sám sám sám a neslyšel
a tak měl co chtěl
zlatou klec a těžké sny
a s tím dál dál dál životem šel
Jdou cesty jdou, co je v nás
co je v nás, kdo to ví, kdo to ví
cesty jdou dál dál dál dál
žádná z nich ho nevede k nám
uprostřed lidí zůstává sám
|
